Sněhový dort

Proč jsou tak vysoce hodnoceny filmy typu Sněhový dort? Vždyť jde o procházku sadem, ač ne zrovna růžovým. Ano, stane se zlomová událost, ovšem poměrně zkraje, načež lze sled věcí příštích charakterizovat jen a pouze stoupající křivkou. Žádné vzrůšo, řekl by jeden. No jo, jenže ta dokonalá psychologie! Upřímně jsem žasnul nad tím, jak byly vykresleny jednotlivé charaktery ústředních postav. Ani vám nedokážu vysvětlit, jestli to bylo promyšleností scénáře anebo zapříčiněním vybraných herců. A je vcelku jedno, kde je větší pravda, podstatné je, že ve filmu vše funguje jako dokonale promazaný stroj. Na diváka působí, vyvolává v něm emoce a podněcuje k zamyšlení. No a to mi stačí, dámy a pánové! :-) (23.04.2011)

Nic, co bychom jinde už neviděli, ale díky skvělému Rickmanovi (tedy, kdy on není dokonalý, že :) tento příběh o vině a odpuštění neprošumí vaší hlavou tak rychle, jak by se mohlo zdát a dokonce je jeho chuťový ocas i pár hodin po projekci nečekaně silný... Sigourney Weaver není také vůbec špatná, autistku ji kromě pár přehmatů věříte, čili ano, pokud na film v té jedné kopii, která republiku obíhá, narazíte, návštěvou rozhodně neprohloupíte... (02.10.2007)

Emily Hampshire tu síce moc vody nenamútila, však ani nemala moc kedy, keď ju autorka scenára poslala nekompromisne hneď v úvode do hliny. Na základe jej tragickej smrti ale nechala roztočiť kolo pani Weaverovú. A že jej to teda šlo! Jej postavu som celkom hltal, aj keď na autistku bola nejak moc sebestačná, ale nebudem zbytočne rýpať... Keďže nezaostával ani Rickman a pani Mossová, tak s touto anglicko-kanadskou, autisticko-snehovou cukrovinkou spokojnosť. (08.01.2010)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)

Nechápu, že Alan Rickman hraje skoro jen vedlejší role. Sněhový dort není z filmů, které by oplývaly originalitou nápadu, je to klasické téma, které ovšem potěší a pohladí. Vlastně umění do filmu přináší oba hlavní herci - ztrápený Rickman a ve svém světě žijící Weaver. Úžasné pozorovat, jaké je to žít se smrtí a jaké je to žít bez "normálních" emocí - kupodivu to jde... (18.07.2009)