Rozpolcený

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)

Nepamatuji si, že bych ještě tři dny po návstěvě kina měl film pořád v hlavě. Tenhle film je něco, co jen tak neuvidíte. Žádné zdlouhavé oťukávání, hned od prvních minut se film rozjede a tempo graduje po celou dobu. Závěrečnou půl hodinu jsem se skutečně bál (a to u filmů typu Kruh, V zajetí démobů spíše usínám) a vnímal jsem jen film a tlukot mého srdce. Film je kombinace dokonalého řemesla a zároveň něčeho totálně zvráceného. James McAvoy hraje jako bůh a bezpochyby sem pasuje. Po filmu jsem si říkal, že tohle už bylo přeci jen trochu moc ale zkrátka, film má kvalitu a až na pár chybiček, nemůžu jinak. 90% (28.01.2017)

Nie že by som pri prvých tónoch soundtrackovej klasiky Jamesa N. Howarda nechcel na plné hrdlo zakričať "Mr. ...!" (nechcem spoilovať) A nie že by mi pri nich nenaskočili zimomriavky. Ale do Splitu, ktorý nemá prakticky žiadnu pointu či moment prekvapenia, je toto "rozšírenie" pridané samoúčelne. Čo je dôkazom, že zo Shyamalana sa - napriek jeho ranám na duši zo strmého pádu v Hollywoode - nadčlovek nestal. Ale i tak to boli príjemne strávené dve hoďky. Má holt svoj neodolateľný rukopis, ktorým si vždy rád pripomeniem jeho božskú trilógiu. (08.02.2017)

Shyamalan není zpět, ale je na dobré cestě. Další filadelfská historka jak pro Muldera se Scullyovou je odrežírována velmi jistou rukou, znepokojivá hudba se dere pod kůži, krev ztužující momenty střídají ty o něco slabší, nadpřirozený „hydeovský“ nádech i myšlenka „souznění“ zneužívaných jsou podány vcelku přesvědčivě a na závěr v bistru, jako jakýsi rozpustilý joke, cameový Willis i něco plácne o Rosickém.. Jde z toho cítit Hitchcock i Kainova výchova od De Palmy, země vzniku řeší kontroverzi způsobu vyobrazení duševně nemocných, já zase vidím náročnost práce psychiatra a tíhu odpovědnosti k pacientovi a jeho okolí při určování diagnózy a léčby. Rozpolcenost mezi třemi a čtyřmi hvězdami vyřešil fenomenální McAvoy. Od na jazyk si šlapajícího klučiny Hedwiga až po netvora cedícího krev mezi zuby si tu přesnou třetinu z 24 osobností proklatě dává. Žádné překvápko, už od Sviňáka vím, co dokáže.. (20.01.2017)

Král je zpět v plné parádě. Zatímco jiní to do vás perou dvě hodiny a na konci vyměknou, Shyamalan víc jak polovinu filmu utíká ke komediálním proprietám, které jsou s vědomím, že ve sklepě jsou proti jejich vůli drženy tři mladé holky, docela creepy. A tak zatímco si McAavoy roztomile šlape po jazyku, nebo je přísně hnán OCD (kdyby akademie nebyla vyhraněná vůči některým žánrům, nominace by jej neminula), někde vzadu začínáte tušit vkrádající se zlo. Poslední půlhodina je čistá fantasmagorie hnaná do extrému, ale filmařsky tak precizně zvládnutá, až vám ten temný vibe vyklepe díru z hlavy ven. Anya Taylor-Joy bude jednou velká hvězda (snad i mimo žánr). PS: Barová scéna není zbytečná, je to sebevědomý a odvážný vtípek, který odkazuje na dobu, kdy v nás někteří lidé a některé věci budili samozřejmou jistotu. (19.01.2017)