Vlajky našich otců

Je to celkom dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má dosť dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí sa vylodili na Iwo Jime, aby ostrov dobyli a symbolické vztýčenie vlajky po dlhých dňoch krvavých bojov sa stane až prekvapivo významnou udalosťou, ktorá výrazne ovplyvní niektorých vojakov. Spracovanie nie je zlé, ale aj tak som pomerne sklamaný. Film aj napriek nadmernej dĺžke nenudí a celý čas sa naň celkom dobre pozerá, ale moc mi nesadlo celkové zostrihanie zobrazovaného deja. Film sa odohráva v dvoch hlavných líniách, samotný boj na ostrove a pobyt údajných hrdinov po Amerike, kde majú predávať dlhopisy, pričom sa obe tieto línie prakticky celý čas prelínajú, čo ma dosť rušilo, skôr by som ocenil, keby sa prvá polovica venovala bojom a druhá už pobytu v Amerike, takto v celku by ma obe zaujali určite viac. A navyše výrazná časť tej druhej línie ani moc nezaujme, ale má aj svoje dobré chvíle. Samotnej akcie tu až tak moc nie je, teda aspoň na dĺžku filmu, ale tá hlavná bojová scéna je skvelo natočená, veľkolepá a aj obsahovo nadmieru zaujímavá, jedine krvi v nej bolo až prekvapivo málo, ale to je len detail, na akciu sa tu veľmi dobre pozerá. Herecké obsadenie je iba priemerné, z hlavných postáv ma skutočne bavil iba Adam Beach, zvyšok z nich tiež nie je zlý, ale moc nezaujme, ale vo zvyšnom obsadení sa už nájdu aj zaujímavejšie postavy. Réžia určite nie je zlá, ale ani moc nechválim, akciu zvládol Eastwood rozhodne dobre, tu nemám problém, ale ten zvyšok je už na tom horšie, emócie aj napriek viditeľnej snahe moc nefungujú. Z tohto Eastwoodovho dvojfilmu vychádza víťazne jednoznačne Listy z Iwo Jimy, ale aj Vlajky našich otcov nie je žiadna hanba, pozerá sa na to dobre. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 65%. (29.09.2007)

Eastwoodovi je dost často vyčítána starosvětstkost. Jenomže on je starosvětský = poctivý jen ve zpsobu vyprávění. Samotné poselství filmu není nijak konzervativní = klasicky proamerické. A film, mimo jiné, přišel ve velmi vhodnou dobu, a je možné chápat jej jako velmi přínosnou uměleckou polemiku přesvědčeného Republikána s kroky vlády reprezentující tradiční hodnoty. Od liberála by takový film vyzněl mnohem hůře a méně přesvědčivě. (Složitější varianta je asi ta, že jde o výsledek dialogu mezi režisérem Eastwoodem a scenáristou Paulem Haggisem...) (25.12.2007)

Clint umí vyprávět velké příběhy, ale zde toho sentimentu a patosu bylo v závěrečná půlhodině i na můj vkus příliš. Přitom miluji Eastwoodův starosvětský filmový jazyk, kterému v dnešní uspěchané době už bohužel není moc přáno. I tak ale na filmu oceňuji to, že v Eastwoodově podání válka bolí, zatraceně bolí, ne jako v zidealizovaném podání ve filmech třeba s Johnem Waynem a příjemné bylo poznat osudy vojáků z legendární fotografie z Iwo Jimy, která v dobách, kdy americké vládě docházely peníze a lide ztráceli víru ve smysl celé válečné kampaně, pomohla dotáhnout válečný spor s Japonskem do vítězného konce. ´Dopisy´ přesto byly celkově o dost lepší, umělecky i výpovědně hodnotnější. (13.05.2008)

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet. (11.02.2020)

Na úkor toho, že Clint Eastwood natočil dva filmy zároven v jednom roce jsou Vlajky našich otců úctyhodným výkonem i když Iwo Jima je ještě o stupen lepší. Akce se zde příliš neobjeví, spíše jen příběhy pár vojáků, které se dosti zmateně prolínají a střídají s minulostí (během války), minulostí (po válce) a přítomností (vyprávějící příběh) a právě proto je to tak dějově komplikované a přitom vcelku jednoduché. Celý film je dalo by se říci, hodně ukecaný, akce se zrodí pomálu, ale když už tak se většinou na bojišti kamera objeví, když někdo umírá. No a ze začátku je to hodně velká nuda, jenže pak se to trhá, vojáci přistanou na pláži samotného ostrova a vznikne bitevní vřava, ze které není návratu. Na to, že to má být příběh jedné fotografie, se tento film povedl. Ke konci je to sice hodně citově vypjaté a natahované, ale i tak na úkor toho, že se Američani po válce k oněm vojákům chovali hrozně a patriotismus čpěl ze všech stran, v tomto filmu se snaží jít trochu stranou, řekl bych zdařile. --- Jsi raněný synu? - Ne, pane - Dobyl jsi zákop plný Japonců holýma rukama? Přenechám ti svoje místo. Hrdino. Nemáš nějakou lepší báchorku? - Ne, pane. - To jsem rád. Protože do vánoc si na tebe už nikdo nevzpomene. (04.08.2007)