Zodiac

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)

"There's more than one way to lose your life to a killer". Již dlouho neměl film tak výstižný slogan jako právě Zodiac. Tady jde o něco jiného než-li o běžný mysteriózní thriller. Klasické thrillerové schéma uvolňuje prostor postavám kolem vyšetřování a jejich posedlostí prací s důrazem na katastrofální dopad, který to pro ně a jejich okolí nevyhnutelně má. Zodiaca nelze neporovnat s jihokorejskými Vzpomínkami na vraha. Což je trošku paradoxní, jelikož ty byly svého času poněkud nedůstojně a lživě prezentovány jako temný thriller ve stylu Sedm. A nic nemohlo být dál od pravdy. Přirovnání Zodiaka k této asijké záležitosti se ovšem přímo nabízí; mají k sobě velmi blízko. Přes inteligentní a zajímavý scénář (a to i pro znalé tohoto případu), přesnou výpravu, dokonalou stylizaci a naprosto přesvědčivé herce je nakonec zas a znovu největším Fincherovým esem v rukávu atmosféra. Z každé scény ji přímo ždíme a tak ani pořádně nezaregistrujete, že se vlastně takřka tři hodiny hodiny pouze vedou dialogy... PS: Fincher, ve spolupráci s Vanderbiltem, opět prokázal, že je machr na "nezfilmovatelné" předlohy. Tady se jim navíc podařil husarský kousek. A sice, že je to ještě o chlup lepší (a aktuálnější) než Graysmithova kniha. (09.06.2007)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

David Fincher se vrací na pole režie filmem o vrahovi, který nikdy nebyl dopaden a odsouzen. V úctyhodných 160 minutách mapuje celý případ Zodiaca a sekundují mu k tomu Jake Gyllenhaal (jedna z jeho nejlepších rolí v životě), Mark Ruffalo a Robert Downey Jr. . Fincher vytvořil hodně retro film, který je vizuálně nádherný a působivý. Bohužel si vzal velké sousto, protože případ byl vyšetřován cca 30 let a většinu těchto let uvidíte ve filmu. Časté skákání v čase z filmu skoro děla filmovou verzi kroniky jednoho případu. I přes dlouhou stopáž, která možná odradí hodně lidí, je Zodiac velmi kvalitní film, který se do kin nedostává příliš často. (17.08.2007)

Velmi zajímavý film. Něco na způsob politických thrillerů Olivera Stonea, pečlivá a pracná rekonstrukce složitého a mýty opleteného kriminálního případu, Fincher ale nejde stejnou cestou jako Stone, vyhýbá se upřednostnění jedné z verzí, nechává diváka na pochybách, možná i tápe celým filmem s ním, hledá, analyzuje... Jsou to trochu zfilmovaná akta této kriminální causy plná faktů a stop, jejichž interpretace je na základě jejich torzovitosti tak nejednoznačná a otevřená, že v kině zažijete pocit, jaký musí mít detektiv léta marně pracující na nevyřešeném případu. Je to jedna z mála detektivek bez konce, už tím je zvláštní. Fincher však už jiná pravidla žánru neporušuje, zato přistoupil k natáčení celého filmu na to, čemu jsme u něho zvyklí, hodně jinak, civilně, zmizela, pro jeho filmy typická, vždy tak pracně budovaná temná atmosféra (jsou tu jen náznaky - návštěva u starého kinofila v domě se sklepem...), je znát patrný posun ve vývoji jeho filmového cítění, snímek tak sice ztratil po emocionální stránce (oproti třeba Seven), získal ale na přesvědčivosti. Po formální stránce je ale naprosto dokonalý - přesně vystižená retro atmosféra konce 60. a 70. let, geniální střihové přechody (například zrychleně snímaná stavba mrakodrapu, který se v závěru rozsvítí a ožije...), velmi povedený casting (zaujal mne hlavně Robert Downey Jr. bojující s démony intelektu a alkoholu). Hodně dobrý, i když netradiční detektivní film, jemuž ale chybí ona pověstná špetka, jež dělá film nezapomenutelným... (08.09.2007)