Dreamgirls

Nepřeplácané, skromné, vkusné. Pro mě příjemný muzikál, který je zase jednou opravdu o hudbě. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný, ale hlavně se skvěle napsanými postavami. Condonovi se podařilo dovést herce k tomu, že jejich postavy balancují přesně na hraně mezi nadsázkou a dramatickým projevem, takže děj má spád, ale přitom je z něj neustále cítit kouzlo muzikálového světa. Poměrně dlouhá stopáž filmu je opodstatněná, nenastavovaná a vlastně si ji ani neuvědomíte. Písničky jsou kapitolou samy o sobě a počet Oscarových nominací je toho důkazem (byť vítězná nakonec nebyla ani jedna). Další do série muzikálů (Chicago, Moulin Rouge), které žánr pozdvihují vzhůru. A ne naopak. [září 2007] (03.10.2007)

Rutinně natočený hudební film. Čekal jsem důraznější tah na branku a překvapivější vývoj, místo toho na mě čekalo několik afektovaných muzikálových čísel a přepjatých hereckých výkonů ala jsem černoch, proto musím mít pořádně prořízlou pusu (že by se Jennifer Hudson inspirovala u Whoopi Goldberg?). Takových stereotypů se za těch 130 minut našlo víc, možná to bylo tím, že film, z drtivé většiny obsazený černošskými hvězdami a mapující černoškou hudbu, měl (zcela nelogicky) na starost režisér bílé pleti. Výsledek tomu přesně odpovídá. 6/10 (02.01.2010)

Oslava krásy, lásky, vinylu a ženské křehkosti... v muzikálovém kousku, kde tři božské dračice, chycené v pavučině snů amerického show businessu, zpívají jako o život. Bill Condon se vytasil s překvapivě příjemným muzikálem, který se nachází přesně veprostřed mezi Hairspray a Chicagem. Condon hezky klouže po povrchu a tančí mezi styly, ale téměř žádné postavě se mu nedaří dostat pod kůži a to ze všech zůčastněných činí jen loutky rozestavěné na šachovnici historických událostí. I přes tento fakt je to ale podívaná velice příjemná jak pro oči, tak hlavně pro uši. 8/10 (02.01.2010)

Ze začátku slibné hudební drama, ale poté co se trio přeskupí se film rozpoltí a od toho okamžiku mě film začal trochu nudit. Dějová linie s Effie mě bavila a možná bych trochu více zvýraznil a prodloužil její comeback, narozdíl od hlavniho tria, které jaksi stagnovalo a lidé kolem se uchýlili k plácání jednoho a toho samého. Samotné písničky byly hezké a výprava také, co mi ale vadilo nejvíce je, když si chtějí mezi sebou něco vyříkat, tak si to radši "vyzpívají", neskutečně dlouho kvákání, že třeba musí odejít, nebo že je brzdí atd. Nečekal jsem nového Raye, ale trochu jsem byl zklamán. (18.08.2011)

Nůžky! Dala by se vystříhat dobrá polovina děje (především spousta cajdáků), aniž bychom přitom utrpěli jakoukoliv velkou ztrátu, tahle délka byla totiž opravdu neúnosná. První polovina dobrá, od půlky už se to veze v utahaném tempu a občas jsem toho měla už opravdu po krk a držela se zuby nehty, abych do konce vydržela. S tím, že písně ve filmu nebudou zrovna šálek mého čaje, jsem byla dopředu smířená, ale jen těžko jsem se smiřuji s protěžováním hlasu Jennifer Hudson, který je tu prezentován jako lepší, což podle mého názoru není pravda. Já zkrátka tyhle uječený hlasy ze srdce nenávidím! (Je sice silný, ale upřímně je to ječák, bohužel to asi slyším jenom já).A chvíle, kdy se na plátně Jennifer Hudson objevovala, aby se vyzpívala v neskutečně dlouhých sekvencích byly pro mě hotovým utrpením. Naopak každá písnička Beyoncé byla proti tomu jako balzám na uši. Nakonec jsem odcházela promrzlá (letní kino) a napůl znuděná a kdo si za mnou vykřikoval, že takovej film už neviděl takovejch dobrejch čtrnáct let - těžko říct jestli to byl výraz obdivu nebo spíš podivu, ale tipla bych si to druhý. Tři hvězdičky si však film zaslouží jednak za herecké výkony a jednak za stylizaci. (12.07.2007)