Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem

Už je to několik dní, co jsem se stala svědkem Jesseho zabití, ale střelný prach z Bobovy pistole na mně stále ulpívá. Miluju, když na mě film takhle mocně zapůsobí, když není snadné zapomenout, když se při snaze hodnotit nedostává slov. Dominikův film je básní o mnoha strofách, z nichž každá je malým uměleckým dílem nezbytným ke komplexnímu pochopení zbabělcova aktu. První jsou naplněny bezmezným obdivem, který postupně slábne, až dochází k nežádoucímu vystřízlivění, to když Bob poznává, že i ten slavný desperát z knížek je jen člověk. Setkání s hrdinou musí zákonitě skončit špatně. Casey Affleck pojal Forda jako naivního a zranitelného mladého muže, kterého k Jamesově vraždě dohnala touha dokázat, že na světě není úplně zbytečně, a dělá to tak dobře, že jsem jeho podlý čin dokázala pochopit a úplně nezavrhnout. I Pittovi se daří svou postavu polidštit, a to přesto, že film vyvrací zažitý mýtus o Jesse Jamesovi coby Robinu Hoodovi 19. století. Bral bohatým i chudým, nedával nikomu než sobě. Loupil, vraždil, ubližoval, ale když pak v jedné ze scén hledí z okna a zpytuje své svědomí, věříte, že je bezradný a zlomený. Protože v Pittově pohledu je všechno. Pro Deakinsovu kameru jsem doposud nenašla ta správná slova, ty táhlé záběry a barevné ladění... prostě nádhera. K tomu citlivý hudební doprovod pánů Cavea a Ellise a jedinečný lyrický zážitek je dokonán. Long story short: Zabití je filmovým skvostem. Nemiňte ho! (22.04.2011)

Pomalu, ale zato plynule, vyprávěný příběh osudovosti, kde konec všech hrdinů tušíte už ve chvíli, kdy se vám na začátku představí jako obyčejná banda primitivních buranů lačnící po penězích. Dominickova režie, ve spojení s Deakinsovou kamerou, má téměř až hypnotický účinek a film se veze (taky díky hudbě Nicka Cavea) spíše na pocitové vlně než třaskání koltů proklatě nízko. Pitt hraje ‚pouze‘ tím, že je a Affleckovu slizkou krysu neustále lituje, nenávidíte, chápete, a stále dokola. Tak jako tak, je to on, komu tenhle film patří. Škoda, že ve vytváření vztahů mezi postavami (zbrklost) není režisér stejně tak dobrý jako v atmosféře, pak by to bylo geniální, takhle zůstal těsně pod vrcholovými body. (02.02.2009)

Typický pokus o biografické dílo, které by mohlo zaujmout stylem a výpravou a třeba i vynést hvězdě, která obětuje honorář nějakou tu nominaci na Oscara. Tentokrát si ale Brad Pitt vyhlídl až příliš průhledný film, který je tak neskutečně dlouhý a uspávající, že to hodně lidí nezvládne. Terrenc Malick asi politoval, že to nemohl točit a nechat nás tak 15náct minut dívat na ruce Brada Pitta v obilí. Andrew Dominik však ze sebe dostal poměrně hodně. Vizuálně jde o krásně laděný western, kterému občas přidává na větší kráse pohled na úžasnou krajinu prazvláštních barev. Přesto tempo k cíli, který je předem jasný, je velmi strnulé a skoro nekonečné. Zaujal mě Casey Affleck, který může zamávat svému bratru, který kvalitami zůstává daleko za ním. Ať je zbabělec nebo ne, tenhle "jeho" film mu zůstane jako památka. (26.07.2008)

Slováci mají svého Jánošíka, Ukrajinci Nikolu Šuhaje, my Babinského, no a k americké historii a k národním mýtům patří příběh o slavném lupiči Jesseho Jamesovi. Při sledování film jsem si opakovaně vybavil titul Jiřího Brdečky Kolty bez pozlátka. To proto, že spíš než o umělecký western jde o antiwestern, který důsledně rozbíjí zažité žánrové stereotypy a ve svém odmítání westernových klišé je nekompromisní. To je jeho hlavní přednost, ale paradoxně i největší slabina. Filmoví fanoušci totiž na klišé nadávají, ale zároveň je mají hodně rádi. Andrew Dominik nepojal svůj snímek jako dobrodružné vyprávění, nýbrž jako pomalu plynoucí životopisný příběh Jesseho Jamese. Potíž je v tom, že stopáž je přetažená a film jako takový je nevýrazný, takže ve spojení s melancholickou hudbou působí jako hypnotikum. Ten, kdo usedá pozdě večer k filmu s tím, že se pobaví, má slušnou naději, že během vysílání usne. Film má jinak řadu kladů, ať už jde o herecké obsazení, kdy se tu sešla parta výborných herců, nebo o vynikající kameru, přesto je výsledný dojem silně ovlivněný absencí dynamického děje a efektů, které by dokázaly filmového diváka nabudit. Celkový dojem: 55 %. (13.12.2009)

Neskutecnej vopruz, ze sem mel co delat, abych to dokoukal. Vypravet o jedny z nejvetsich postav divokyho zapadu a dat do filmu jedno mizerny prepadeni vlaku na uvod, to fakt nemohli tvurci myslet vazne. Ve filmu se totiz celejch tech silenejch 160 minut jen keca, absolutne nic se nedeje a dej by se klidne vesel do pulhodinovyho kratasu, navic kolikrat jsou ty dialogy dost stupidni, chybi tu jakakoliv silnejsi scena, neni tu zadna sympaticka postava nebo nekdo, komu by clovek fandil, takze mi v podstate bylo uplne jedno, co se s kym stane a to jediny zajimavy je prokecly uz nazvem filmu. Navic sem ani moc nepochopil, kdy se z nejvetsiho obdivovatele Jesseho - Roberta Forda, kterej se tvari, jak kdyz by mu nejradsi vykouril, stal jeho vrah. Pulku filmu ho neskutecne obdivuje a najednou prask a je najmutej nakejma flojdama a chce ho zabit. Navic se toho i pres tu desnou hromadu kecu clovek moc o postavach nedozvi. Brad Pitt se vetsinou tvari zadumane a kdyby clovek nevedel, kdo ze to je ten Jesse James, tak by to z jeho chovani moc nepochopil. Nicmene kdyz se tu a tam nasere, tak je paradni. Co se tyce Afflecka, ten vypada jak uchylak a hovadko od pohledu a tvari se tak celou dobu filmu. Aspon, ze je film celkem slusne natocenej, i kdyz takovy ty divne zamlzeny zabery se po case okoukaj. (11.02.2009)