Bathory

Bathory nie je najlepší film Juraja Jakubiska, napriek tomu si však nemyslím, že ide o také sklamanie, za aké ho označujú predovšetkým filmoví kritici a istá časť diváckého zastúpenia. Nie je to historický film a kto čakal od Jakubiska presnú rekonštrukciu udalostí, podľa toho, ako ich najčastejšie poznáme z knihy Andreja Štiavnického, by si mal uvedomiť, že tvorca, ktorý sám seba označuje skôr za maliara kladie dôraz na odlišné veci. A darí sa mu to, po vizuálnej stránke ide o výbornú záležitosť podporenú skvelými kamerovými kompozíciami a rôznymi výtvarnými vychytávkami a celkove kladný prvý dojem na plátne pomáha umocňovať aj kvalitná hudba a nádherné slovenské exteriéry a interiéry spolu s krásnymi dobovými kostýmami. Samotný dej zachytávajúci životný príbeh Ersebeth Bathory možno postráda silný dramatický oblúk ale od začiatku je viac menej jasné, že jednotlivé čriepky mozaiky pomaly zapadajúce do seba smerujú k vyvrcholeniu s Jurajom Thurzom, čo je z hľadiska vytvárania vnútorného napätia plne dostačujúce. Rozdelenie do troch kapitol, v ktorých sa striedajú rôzne žánre zase činí dej prehľadnejším a nemožno ho teda považovať za samoúčelné. Postáv je chvíľami skutočne priveľa ale práve preto treba pochváliť casting plný známych tvári, ktorý divákovi uľahčuje v orientovaní sa kto s kým a kde. Je ale pravdou, že dôsledkom toho je pár vzťahov len letmo naznačených a posun u niektorých príliš skratkovitý. Kritizovaní mnísi Polívka s Mádlom síce možno parafrázujú Meno Ruže, ale ako humorný element osviežjujúci chvíľami temný príbeh svoju úlohu plnia a Polívka figurujúci aj ako rozprávač má z hľadiska "prznenia histórie" väčší význam, ako by sa mohlo zdať, to však bežný divák v záplave diania nemusí postrehnúť. Čo sa týka očakávanej veľkoleposti, porovnávať tento koprodukčný "veľkofilm" so Západom, ba ani Východom nie je na mieste, nakoľko sa u nás podobné filmy netočia a v tomto prípade ide o prvý vážnejší pokus. Vojnové scény su v podstate nefunkčné, to však nie je chyba, nakoľko je dôraz kladený na komornú drámu ústrednej postavy a v jej roli doslova exceluje Anna Friel, ktorá väčšinu hercov s prehľadom strčí do vrecka. (ale i taký Roden je skvelý) A je to práve jej charizma a herecké schopnosti, ktoré tiahnu film nahor aj počas slabších miest. Nevadí mi dokonca ani diskutabilné očistenie údajne naväčšej vrahyne všetkých čias či vnášanie rozprávkových a snových prvkov tam, kam na prvý pohľad nepatria. Jakubisko je mi svojim prístupom priniesť niečo nové skrátka sympatický no nie každý to však dokáže stráviť a preto v negatívne ohlasy v podstate chápem, hoci sa s nimi nestotožnujem. Tak dobrý pocit z domáceho filmu uvedeného v kinách som asi ešte nemal. Hajrá! (23.07.2008)

Rozpolcenost a nevyhraněnost... To je asi problém celého filmu. Pominu-li, mnišskou paralelu na Jméno růže od Umberta Eca (vizuelně: Connery, Slater versus Polívka, Mádl) a neuvěřitelně shazující vynálezy mnichů v tomto snímku (nechápu proč... fakt mně to palice nebere nebo bere, ale stydím se to sám sobě přiznat, že to je tak), pominu-li vleklost, pominu-li scénáristickou nedotaženost či vyhraněnost či zmnatenost chcete-li... musím sklonit hold vizuelní stránce filmu, musím přiznat, že Anna Friel je víc než zajímavá, musím přiznat, že bez těch pominutí je to pěkný film... Nicméně.... pořád jsem a asi budu z tohoto filmu rozpolcený... Zřejmě to nebude jen má chyba... a zřejmě s tímto pocitem, vůči jinak pěknému snímku, nebudu sám... Kdo ví... ???? A to už vůbec neluvím o ropočtu tohoto snímku, neboť dle mého názoru by to šlo prostředků asi využít jinak - například natáčet drahé a v koncovce několikavteřinové bitvy by šly vyjádřit jinými prostředky... ale to je zas jiná kapitola... (27.01.2009)

Mnozí Jakubiskovi spílají, že se vydal vlastní cestou, a ne ve stopách Nižnánského předlohy. Já mu za to děkuji. Na Čachtickou paní jsem totiž alergický. Černobílý paskvil k pohledání. Na jedné straně příšerně zlí šlechticové, kteří nemají nic lepšího na práci, než za ponurých nocí přemýšlet, jak co nejvíce (u)škodit běžným lidem a pak se o všechny své ďábelské plány neopomenou během záchvatů šíleného smíchu podělit s chudinou, která je samozřejmě rozumná, mravná, vždy čestná a naprosto zásadová bez jakékoli poskvrny. A to celé je zabalené do slohu, který by neprošel snad ani na základní škole. O neuvěřitelné frekvenci šroubovaných klišovitých vět typu "Vůkol se rozprostíral hustý les a byla taková tma, že by se dala krájet." raději ani nemluvě. Děkuji nechci. Jakubiskova "skutečná" verze je mi tedy aspoň sympatická, byť je to vlastně stále ta legenda, jen obrácená naruby. Z Alžběty je div ne světice a veškerý původce zla je Thurza s chotí. Takže o reálnosti nemůže být ani řeč. Bohužel si Juraj zvolil nejhorší možnou stopáž. Na to vše, co chce sdělit, je moc krátká. A na to ,co by býval měl sdělit, zase příliš dlouhá. Rozháranost "od všeho něco a ve výsledku od ničeho nic" není to pravé ořechové. Mělo se prostě vystřihnout vše co není přímo ve sféře konfliktu mezi Báthoryovou a Thurzou. A to ostatní si nechat do té několikahodinové televizní verze. Z kladů lze určitě vypíchnout interiérovou kameru, hudbu, kostýmy a představitele hlavních rolí (především Annu Friel a Karla Rodena). Ovšem to vše ostatní už taková výhra není. A je to škoda, protože hlavní lince bych bez váhání vysoce kladné hodnocení i rád udělil, zatímco tomu ostatnímu (v čele s úděsnými postsynchrony a hnusnou exteriérovou kamerou) stěží dvě hvězdy. A za mnišské duo, nota bene zhola zbytečné, kombinující Jméno růže s vynalézavostí ústřední dvojice ze Stoppardovy hry Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, bych dal nejraději čistý odpad. Takže lepší průměr, v kterém je ukryta diamantová jehla, jejíž třpyt vždy jednou za čas koutkem oka postřehnete, ale hned se vám zase ztratí uprostřed zahnívajícího sena. (25.07.2008)

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká... (10.07.2008)

Strašně dlouho jsem přemýšlela, co tomu dám, ale těch negativ je tam na můj vkus příliš mnoho : Polívka s Mádlem a jejich trapné vynálezy (proboha to měla být jako vtipná vložka nebo co?), strašně rušivé "snové sekvence", velmi umělá maketa hradu, hrozně dlouhá stopáž a samotné pojetí hraběnky. Mně by to všechno nevadilo, ale kdyby mě to alespoň bavilo, jenže já se nemohla dočkat konce. Pochválím alespoň kostýmy, které jak se zdá, se nikomu nelíbily a Annu Friel, která je nejen krásná, ale velmi dobře to zahrála. (13.07.2008)