Obsluhoval jsem anglického krále

Předem chci říci, že na tento film bych dobrovolně do kina nešel, viděl jsem ho v rámci skupinového promítání se školou. Od tohoto filmu jsem nic nečekal a do kina jsem šel plný skepse a rozličných pocitů z názorů těch, se kterými jsem mluvil a kterým se tento film nelíbil. A ono obecně platí, že pokud od filmu nic nečekáte, tak můžete být jen příjemně překvapeni. A to se u mne potvrdilo. Kdybych na film kladl vysoké nároky, byl bych patrně zklamaný a stačilo by to s bídou na dvě hvězdičky. Ale jelikož jsem od nejnovější Menzelovy adaptace Hrabalovy knihy nic nečekal, tak jsem byl velmi příjemně překvapen, film mne dokázal vtáhnout do děje a já vše prožíval s postavami, které se na plátně objevily. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodl dát za velmi příjemně překvapující film, u kterého jsem ani nedoufal, že by se mi mohl líbit. Jednu hvězdičku jsem ubral proto, že v jednu chvíli už mi připadalo, že těch ženských poprsí je opravdu mnoho, a také za nechutný záběr, ve kterém se Julia Jentsch proměnila na chvíli v Hitlera. Celkově na mne tento film působil mile, ale jak jsem již naznačil, výsledek je odvislý od nulových očekávání a nulových nároků na tento film... (02.05.2007)

Impotentný film skoro v každom ohľade, hoci starecky slintá nad množstvom krásnych dievčat. Spočiatku všetko krásne letí a láskavý humor hladí dušu. Potom zistíte, že film už nič viac než ten imbecilne láskavý úsmev neponúkne, a začne sa potkýnať, aby sa nakoniec horko-ťažko doplazil k záveru. PO čase si nespomeniete na nič iné len na to hlúpo opakované hádzanie drobných kapitalistickým lakomcom. A samozrejme na herecký výkon Martina Hubu, ktorý si toho Leva fakt zaslúžil. Najhoršia je dejová línia s Kaiserom. Zuza Fialová naňho hodí pár zvodných pohľadov (ona ich vie, to treba uznať), Lasica utrúsi pár hlášok... a potom odídu. Nemá to absolútne žiadne smerovanie, rovnako ako celý film. Aspoň keby to malo tú dobovú atmosféru Postřižín, ale všetku snahu načisto zabíja televízny vizuál. Nemám rád Hřebejka, ale v jeho podaní by to nakoniec možno dopadlo lepšie... (27.03.2007)

Nie každý asi čakal to, čo dostal. Ja napríklad, som čakal ľahšiu drámu s komediálnym nádychom, ktorými je Menzel taký známy. Čo som však nečakal, je to, že sa budem nudiť. Príbeh je osviežujúco a originálne prerozprávaný, pár sviežich okamihov a ženské prsia to však nezachráni. Človek sa aspoň dočkal v celku skromného a príjemného konca. Potešila však najmä prítomnosť slovenských hercov, ktorý, keď už nie doma, sa presadia úspešne aspoň takto. 60%. (12.02.2007)

Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. (17.11.2009)

Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (17.01.2007)