Let číslo 93

Strhující, intenzivní, kolosální, ve svém druhu jedinečný dílo. Paul Greengrass posouvá hranici filmového umění. Nikdy mi takhle neběhal mráz po celém těle během celého filmu. V posledních minutách se mi snad na okamžik zastavilo srdce. Dílo, které dokáže na diváka mít stejně zdrcující dopad i na druhé, třetí, čtvrté, páté ... zhlédnutí a neztratí svou působivost. Mistrovský epilaf. (02.11.2011)

Jeden z filmů, který vás rozbije psychicky i fyzicky na atomy. Když po pádu do ticha nemůžete popadnout dech, uvědomíte si, že Greengrass vás coby černého pasažéra usadil na jump seat a beznadějné drama obyčejných lidí v neobyčejný den vám vtiskl hluboko pod kůži. Bolest, strach, víra, naděje a láska ano. Patos nikoli. Jen černočerná tma. (25.04.2007)

Greengrass umí, to už je známá věc. Pod režii si vzal velmi citlivé téma a zpracoval ho úžasným způsobem, že i několik hodin po promítání cítím to chvění a mražení v zádech. Tento neobvyklý pohled z druhé strany, jak to prožívali na řídícím středisku, v armádě a hlavně v uneseném letadle je na tolik působivý, že nemám slov. Greengrass volil moudře, když vybíral naprosto neznámé herce. A ti to zvládli na jedničku, věděli do čeho jdou a dali do toho maximum, že si zaslouží obdiv stejně jako ti skuteční, kteří v uneseném letadle byli a zažili na vlastní kůži. I když jsem věděl, jak to bohužel má dopadnou. I tak jsem jim při závěrečné snaze o záchranu přál ať to stihnou a přežijí. (22.07.2008)

Od počátku je jasné, že hlavní postavy jsou teroristi. A nikdo nám necpe, že Americkej občan je ten největší hrdina na světě. Dramatičnost situací je dána kamerovou autentičností děje. Třeba drama u záznamového zařízení, když bylo zjištěno, že NE LETADLO, ALE LETADLA! Právě schopnost udělat z tak jednoduché věci napínavou událost dělá z režiséra Paula Greengrasse něco víc než obyčejného vypravěče. Překřikování, spousta hlasů a minimum dialogů – přesto všechno jste ztotožněni se všemi daleko víc a rychleji, než kdyby jste s nimi ,,šli spát“. To vše je korunováno totálně nepřipravenými a selhávajícími Američany. Až se vám chce říct, že je to národ ,,trubek“. Člověk má strach z toho co může zažít. A tohle..., no schválně, můžete se někdy stát pasažérem v letadle? V tom je ta hrůza. Skvělé, autentické, hrůzné. (31.10.2006)

Fantasticky živé zpracování jednoho velkého tabu. Při zapnutí mě míjel takový zvláštní nepříjemný pocit, který věstil, že toto nebude zas tak obyčejný film. Paul Greengrass, režisér který když už se do nějakého díla pustí, diváka zlomí na kolena jeho syrovostí, nefalšovanou odvahou a pocitem zármutku. Nikdy mě nedokázal film vtáhnout do děje jako tento. I přesto, že jsem věděl jak toto vše dopadne nemohl jsem od obrazovky odtrhnout oči a pouze sledoval sled událostí, které se na palubě letadla United 93 děli v posledních minutách, vteřinách, setinách. Čas jakoby neubíhal, to jen zem nad kterou tak blízko letí letadlo s určeným cílem ubíhala tak neokázale rychle, že by se nad tím vším zastavil samotný filosof s otázkou...je toto všechno vůbec pravda? Bohužel ano, ale režisér nám ji ukázal v tak reálné a přesvědčivé podobě, že pocta padlým 11. září 2001 je to opravdu nádherná, že jen málokdo si takové zaslouží. (20.01.2007)