Kanaria

V první půli filmu mi nebylo příliš jasné, kam putování Koičiho a Juki směřuje. Jednotlivé příhody po cestě do Tokia mi mnoho neříkaly. Půle druhá, ve které konečně Koiči konfrontuje svoji minulost v podobě lidí ze sekty a rodiny, aby mohl nabrat směr k budoucnosti, filmu v mých očích velmi pomohla. Rozjímání nad smyslem žití v sektě, vyrovnáním se s ním, pátrání po pochopení příčin jejího vzniku a vstupu do ní, to vše v sobě určitou hloubku má. Těch nejlepších skvostů kinematografie však IMHO nedosahuje. Slabší ****. (13.09.2008)

Námětově je to velice zajímavý film. Scény, kde vidíme momentky z nelehkého života uvnitř sektářské a uzavřené společnosti jsou asi to nejlepší, co tento film nabídne. Kojčimu se podaří z této sekty uniknout a vydává se hledat svou sestru. Místy pak tento snímek při tomto putování připomíná "road movie" film. Bohužel tak dochází ke značné rozvláčnosti příběhu a film již začíná i nudit. Osobně by se mi líbila kratší verze s více vypjatými a drsnějšími scénami. Takto hodnotím jen 60%. (12.02.2011)

Když si dospělý bez závazků, který je "stádní" typ, vstoupí do jakékoli sekty, je to jeho věc...Ale když do toho zatáhne i své děti - jak se to stalo tady, tak to je opravdu zločin. Moc zajímavé putování 2 osamělých dětí Japonskem a zároveň nahlédnutí do dění uvnitř sekty. Zkuste se mrknout pro srovnání i na tento http://www.csfd.cz/film/169223-mouth-to-mouth/ (03.10.2008)

Akihiko Shiota vytvořil poměrně originální dílko se zajímavým poselstvím, byť po formální stránce mohlo být dotaženější. Co však funguje dokonale, je rovina atakující pravou hemisféru - dokonce bych řekl, že jednou z japonských filmových specialit je právě umění vetknout obyčejnému (někdy až skoro neatraktivnímu) příběhu intenzivní atmosféru. Počítám, že kdo už se s tímto setkal, přesně ví, o čem mluvím; jako první film tohoto ražení bych jej však těžko někomu doporučil - obsahová náročnost je nevelká, ale délka některých kompozic je pro neuvyklého evropana obtížně vstřebatelná. Btw rozhodně nepodléhám současnému "trendu malých holčiček", ale Mitsuki Tanimura, která hraje Yuki, je fakt hodně roztomilá... ad uživatel hygienik) velmi dobře zvolené citace - právě tyto dvě (spolu související) vystihují snímek asi nejlépe. (24.01.2010)

Skoro evropský art. Pár zdlouhavých záběrů by si mohli odpustit (chůze v městě, povídání dvou bývalých vedoucích sekty v autě), ale rozhodně to nebylo nic, co by mi kazilo výsledný dojem z této neprávěm opomíjené jappnské artovky. A v podstatě teprve druhý ryze umělecký film, který jsem z Nihonu viděl (Eureka). Představitelka Juki doslova zlatá a že vytvoříte emotivně silnou scénu díky tomu, že někomu položíte ruku na rameno? Teď už věřím, že jde. - 80 % (06.08.2013)