Nová Francie

Přesně jak tvrdí Cervenak. Nová Francie nebo ještě Spalující romance je v historických filmech něco jako Lovci dinosaurů ve scifi...a to je...jeden velkej mišmaš, ze kterého se nedá poznat, kde má hlavu a kde má patu. Film, který je prostě kravina nad kravinou. Hrůza na to koukat a ještě horší ho hodnotit. Já u toho měl co dělat, abych to dokoukal, a tu jednu hvězdičku jsem vrazil za ten závěrečný pláč, jenže film jako celek bylo něco neskutečného a zdlouhavě nudnýho, že jsem na to hnedka zapomněl. Šílenost, kterou už znova rozhodně vidět chtít nebudu. (25.09.2008)

Naprosto zbytečný film. Pokud námět měl nějaký potenciál, tak byl beze zbytku promrhán. Zoufalé herecké výkony, včetně nepřesvědčivého Depardieu, chatrný scénář a neposlední řadě nepovedený dabing, srážejí tento rádoby historický velkofilm kamsi dolů. Vražedná stopáž 142 minut také ničemu nepřidala spíše naopak, snímek nudil. Pár hezkých záběrů na nádherné scenérie Kanady už nemohlo nic zachránit. Jedna hvězda za snahu musí stačit. * (25.10.2011)

Varování přicházela ze všech stran a směrů, včetně osoby, která je statečná a svět filmového shitu dobře zná, leč Faidra neposlouchala ta slova varovná, rozhodla se Novou Francii ozkoušet na vlastní kůži a zcela po zásluze zjistila, že se vskutku jedná o novofrancouzský slepenec strašlivých hereckých výkonů, skoků odnikud nikam, nelogičností a oslích můstků spojujících vratké a nevěrohodné linie nudného a zdlouhavého příběhu, kterými nás země kdysi proslulá silnými tématy a kvalitními herci v posledních letech zásobuje stejně vytrvale jako hypermarkety prošlými pomazánkami. Co se týče alternativního titulu, sedí s nemenší jistotou pozadí na nočníku. Prsty jsem si zase jednou spálila důkladně, jen co je pravda. (27.08.2008)

Nová Francie je především kostýmové romantické drama. Ve velkoleposti lákavého prostředí aristokratické zkaženosti a neschopnosti i v duchu romantického dobrodružství při formování nového státního útvaru. Okázalá snaživost ovšem nestačí, když se hlavní linie zmítá v melancholickém vydírání a strachu z opravdového vnoření se do nitra problému. Nedostatečně naplněná láska má své poutavé vrcholy a mnoho laciného hollywoodského škáru, což výsledný dojem hrubě znehodnocuje. Hlavní postavou historické romance je mladá vdova Marie-Loup Carignan (zajímavá Noémie Godin-Vigneau), prostá energická žena, která nemíní zůstávat v ústraní a v nezájmu. Hlavní mužskou postavou je poctivý muž ze vznešenějších kruhů François le Gardeur (sympatický David La Haye), upřímný a čestný v osobních i vlasteneckých zájmech. A rozvíjí se romance s překážkami osobně prospěchářského, majetnicky kořistnického a státnicky nestabilního charakteru. Nebýt těch ambiciózních a podbízivých žánrových nešvarů, mohlo by jít o úchvatné představení. Důležitou postavou je France Carignan (zajímavá Juliette Gosselin, jako starší Isabel Richer), malá dcerka Marie-Loup, vychovávaná bez předsudků a přízemnosti. Neméně důležitou postavou je Xavier Maillard (Sébastien Huberdeau), Francoisův kamarád, neštítící se žádné podlejší intriky. Poslední výraznou postavou je katolický farář Thomas Blondeau (příjemný Gérard Depardieu), platonicky zamilovaný do Marie-Loup. Z dalších rolí: nespoutaná indiánka Acoona (půvabná Bianca Gervais), svého postavení bezezbytku využívající urozená Angélique de Roquebrune (šarmantní Irène Jacob), mlynář a otec Marie-Loup v pozadí Joseph Carignan (Pierre Lebeau), zkorumpovaný policejní intendant Le Bigot (Vincent Perez), či snaživý francouzský guvernér Vaudreuil (Paul Savoie). Látka je důležitá především pro frankofonní Kanaďany a je velká škoda, že z ní nedokázali vytěžit mnohem působivější podívanou. (03.01.2017)

Každá doba má své hrdiny. I ty lidové. Má je i frankokanadský Quebec. Jedním z nich je Marie-Josephte Corriveau (1733-1763), jejíž poetizovaný životní příběh tvoří obsah i námět filmu. Pro Francii ztráta Louisiany i tzv. Dolní Kanady znamená stále - i dnes - pocit jistého vykořenění (r. 1967 během státní návštěvy zvolal de Gaulle "Ať žije svobodný Quebec!"). Neobvykle poskládaná koprodukce jen potvrzuje to, co jsem již naznačil. A tak tragický příběh z konce sedmileté války (1756-1763), jedné z mnoha, které vedly dnes poetizované feudální "staré režimy", je velkým prolnutím vášnivé lásky na život a na smrt na jedné straně a bolestnou válkou Francie končící dlouhé vlády Ludvíka XV. na straně druhé (1715-1774). Kompozici i zaměřením usilují tvůrcové filmu o komplexní záběr doby a jejích protagonistů. Určitá strohost v závěrech a pocit, že vojska na obou stranách se nevyznačují nadměrnou početností, odpovídá skutečnosti: dnešním desetimiliónům na rozlehlých plochách odpovídaly tehdy desetitisíce (i dnes v provincii Quebec, větší než Spojené království, Francie a Španělsko dohromady žije kolem 7,5 milionu obyvatel oproti zhruba 170 milionům počtu obyvatel těchto států). Svým zaměřením film odpovídá jiným, o něco starším pohledům-freskám na starší americké dějiny (REVOLUCE, MISE). Bez těchto premis nelze docenit ani kvality režie, ani pozoruhodné herecké výkony (Gérard Depardieu, Irene Jacobe). Zajímavý je v této souvislosti i nepříliš lichotivý úhel zobrazení osobnosti Benjamina Franklina, který je tu představen jako zosobnění hltavé yankeeské rozpínavosti stejně tak jako ne příliš potěšující pohled na představitele tamější katolické církve (Má-li tento film nějakou slabinu, je to jeho český název Spalující romance, který kromě komerčního podtextu zkresluje jeho obsah a nepřímo i snižuje úroveň díla). Nostalgie filmu tím získává další rozměr. A divák pohnutý, romantický zážitek, příběh velké lásky, zřejmě jedné z variant dodatečných příběhů o dívčí matce. Příběh, kterých není nikdy dost. (18.04.2010)