Zamilovaní blázni

No před tím než jsem si film pustil jsem si přečet, že to je o tom jak se zamilují do sebe dva AUTISTI. Možná jsem předpojatej ale filmy o mentálech mě rozhodně nedojmou. Jenže tohle je neco jinýho, je to nenásilnej film, kde vidíte lásku trochu jinak a trochu více bezprostřední. Oproti dnešnímu světu plnem podvádění a intrik až neuveřitelně čistou. Citové vydírání zde, ale nečekejte. Perfektní casting hlavních postav posouvá snímek jeste o krok dál. (Jen tak mimochodem s kamarádkou se na sebe smějeme, když sme opilí přesně jako Radha Mitchell v tomto filmu, což znamená asi ...... Chaa !!!!! ......je to docela prdel ) (12.07.2007)

Obecně moc nemusím filmy, jejichž středobodem je to, že hlavní postava má nějakou nemoc (lhostejno, jakého rázu). Obzvlášť pokud - jako v případě Isabelle a Donalda - nemusí být zavření za zdmi nějakého ústavu a dokáží vcelku bez větších problémů fungovat ve společnosti "normálních" lidí. To slovo normální jsem napsal záměrně do uvozovek, protože jsem názoru, že podobné socionormativní pojmy mají dosti neblahou historii, a většinové společnosti vůbec neuškodí, pokud se trochu "naředí" lidmi, jejichž psychika funguje trochu jinak. Třeba Donald mi osobně přišel jako neuvěřitelný sympaťák, kterému jsem celou dobu držel palce, a obecně jsem si tu postavu hodně oblíbil. U Isabelle si nejsem jistý, zda jí vlastně objektivně něco bylo, podle mě měla prostě jen poněkud komplikovanější psychiku, což jí ale v mých očích spíše jen přidává na zajímavosti. A zatímco Donald je zde velmi klidný, plachý a ustálený, ona je živel, který dodává filmu patřičnou dynamiku, a spousta scén s ní je zcela skvostná (jako například rande v kostýmech Mozarta a velryby - odtud ten název, který český distributor necitlivě změnil na "Zamilované blázny"). Celkově mi to nakonec vlastně vůbec nepřijde jako špatný film a stojí podle mě za vidění, asi hlavně kvůli zajímavým postavám a dobrým hereckým výkonům. (29.02.2020)

Další film o autistech, tentokrát okořeněn love story mezi hlavními, samozřejmě velmi krásnými, hrdiny. Těžko uvěřitelný příběh s ještě hůře uvěřitelným happyendem. Po shlédnutí filmu Elling od Pettera Naesse jsem byla natěšená na Mozart and the Whale, ale bohužel jsem byla zklamaná. Jak byl Elling kouzelný svou nekomerčností, civilností a jednoduchostí, tak byl Mozart smutný svou podbízivostí, amerikanizací-produkce a natáčení v USA a touhou po zviditelnění pomocí hvězdného obsazení (Josh Harnett). Možná bych nebyla tak kritická, kdybych nesrovnávala s Ellingem. Ale říkala li jsem si u Ellinga: Ne, není dost filmů o autistech!, tak po Mozartovi jsem si říkala pravý opak. Pro zajímavost jen uvedu, že film měl původně točit Steven Spielberg a měl v něm hrát Robin Williams a Tea Leoni. (09.06.2008)

Dlouho jsem se tak u filmu nezasmál, ale dlouho jsem se taky tak nedojmul. Prožíval jsem opravdu hodně intenzívní různorodé pocity. Přesně tak, jak to mám u filmu rád... Hlavní herecká dvojice byla skvělá, taktéž hudba byla vybrána výborně a scénář je geniální.. Prostě jsem si tenhle film moc užil, a proto dávám bez rozpaků plné hodnocení. (30.07.2008)

na zaklade pomerne vysokeho hodnoceni na CSFD (sveho casu pres 70%) jsem si tenhle film obsatarala. Nevim, co ve filmu bylo horsi, jestli samotny scenar a namet, nebo uplne silene spatne herecke vykony (takove prehravani jen tak ve filmu uz neuvidite)... proste hruza. Pri sledovani filmu se ptate, komu je film urcen - urcite ne normalnimu psychicky zdravemu jedinci. Jedinou omluvou by pro tvurce mohly byt, ze cilovou skupinou divaku jsou skutecne ti mentalne retardovani z ustavu, kterym by se tahle plitka pitomost treba mohla libit. (19.12.2007)