Keane

Jestliže se Lodge H. Kerrigan snažil, abychom se alespoň na 100 minut ztotožnili se smutnou a nemocnou myslí Williama, tak se mu to dokonale podařilo. Určitě se o to postaraly i záběry kamery, které byly většinou zaměřeny hlavně na obličej, vyjadřující všechny nuance Williamova myšlení. Je to jeden z nejskvělejších výkonů Damiana Lewise, protože se mně mimo jiné i díky jemu podařilo proniknout a vcítit se do emocemi nabitého děje od začátku až do konce. Celá ta smutná a ponurá atmosféra byla navíc podtržena absencí hudby, kde jedinými světlými okamžiky byla malá Kira a tam nebylo opravdu těžké vyvolat na tváři Williama pár jemných úsměvů, připomínajících mu jeho minulost. Skvělý a dalo by se říct spíš psychologický film, který si právem zaslouží moje plné hodnocení. (04.02.2013)

Celý film se vlastně neděje skoro nic. V první půlce je to hlavně slet bláznivejch scén bláznivýho Williama Keana a v druhý půlce jsem se naopak vcelku solidně bál toho, co si pro nás scénáristi připraví dál. Člověk totiž u takovejhlech filmů nikdy neví. Nakonec to ale docela solidně zamíchali a konec se ve výsledku ukáže jako začátek. Magořina? Docela jo. Alespoň, že Damian Lewis toho schizofrenika zahrál fakt tak dobře, až jsem od něj měl poslintanou obrazovku. Jinak bych asi okamžitě přepnul. Dost těžkej film, dost blbě se na to divá, když jedinej člověk na plátně je právě schizofrenik, o kterým člověk neví, co si má myslet, a co od něj může čekat v dalších minutách. (19.03.2011)

Silné drama o touze znovu být otcem a prožívat emoce s tím spojené. Příběh o zoufalém hledání odpuštění a poslední možnosti rozloučit se se svými nejbližšími. Kerrigan vtiskne objektiv kamery až do Lewisova obličeje a nehne s ní ani o píď až do závěrečných titulků. Sonda do nemocné a ztracené duše muže bez vydírající hudby, střihu či zpomalených záběrů. A v neposlední řadě ukázka hereckého mistrovství Damiana Lewise, jehož neustále něco mumlající postava (ať už frčí na koksu, rozdává si to na záchodcích nebo jenom s láskyplnou péči sleduje svou svěřenkyni) chytá pod krkem a táhne do míst, kde by se nikdo z nás nechtěl ocitnout ... (20.01.2009)

Zajímavé drámo, zpracované tak pitomě, že by jeden plakal. ~~~ Třicátník Will, poněkud zubožený, žijící v levném motelu, pobíhá zmateně po New Yorkském autobusovém nádraží, hledajíc svoji malou dcerku, která se mu už před dlouhou dobu právě tady ztratila poté, co ji jen na chvilku spustil z očí. Vyčítá si to, mluví sám k sobě, honí neznámého imaginárního únosce a pobírá invalidní důchod na svoji psychickou poruchu, Otázkou totiž je, zda kdy měl dcerku a zda ta se někdy ztratila. ~~~ Z jeho světa jej vytrhne až příjezd matky s malou dcerkou do téhož levného motelu a krátká doba, po kterou bude Will děvčátko hlídat. ~~~ Naprosto minimalistické a nízkorozpočtové s brilantním Damianem a panenkovskou Abigail. Bohužel je to ale i přes Damiana poněkud dost nudné, roztahané a po konci filmu víte stejné prd, jako jste věděli během prvních minut filmu. Takže pokud mi něco zásadního neuniklo, je to jen něco ála "zajímavý studentský počin". Tečka. ~~~ PS: Ve filmu, kromě jedné scény s juboxem v baru, nezazní ani tón hudby. Film nemá žádný soundtrack a naprosté ticho je i u závěrečných titulků (09.07.2011)

Poznal jsem, že lásku nelze vlastnit a jistě nejsem první ani poslední, kdo si namele. Jenže ztratit neznamená nevěřit ve změnu. Někdo se uchýlí k frázi sex, drogy, rock n roll, někdo se uzavře tak, že mu kouká jen čupřina a okolní svět nevnímá. William zvolil obě varianty a zbláznil se. Vložil jsem do něj veškerou důvěru a o ní se říká, že dává rozmluvě víc, než inteligence. Pak, doufajíc v zázrak, došlo k osvobození slova a já se vyřval do sebe, protože navenek to asi nejde. Keane nejde popsat, protože určitý věci musíte zažít. Skočit do toho bez nadechnutí. Nevím jestli to vůbec jde, ale těším se na chvíli, kdy tahle kulka vyletí z mýho těla a zastaví se u jinýho tvora, kterej dokáže tenhle způsob nevědění a nepopsatelnosti definovat. (29.03.2010)