Welkeom tu Dongmakgol

Původně jsem chtěl napsat, že je Welcome to Dongmakgol tím nejgeniálnějším filmem, jaký jsem kdy viděl, ale pak jsem si uvědomil, že genialita není to přesné slovo, které tento pozoruhodný snímek vystihuje. Spíše bych jej měl označit za nejkrásnější film, který jsem spatřil. Začátek byl jednoduchý, ani jsem nečekal, že by se mi kdy mohl líbit, ale jakmile jsme se dostali k podstatě věci, tedy setkání hlavních hrdinů ve vesničce Dongmakgol (i když spíše ta by se dala označit za hlavního hrdinu), byl jsem odzbrojen lidskostí tohoto snímku, který jasně ukazuje nesmyslnost válečných konfliktů a dává lidem naději. (12.04.2006)

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

No ja neviem, prišlo mi to také trochu nijaké. Prvých pár začiatočných minút v štýle nervydrásajúcich vojnových kinohitov ma posadila na zadok. Príbeh o piatich Kórejcoch (troch zo severu a dvoch z juhu) a jednom Američanovi, ktorý sa stratia a dostanú sa do horskej dediny, odrezanej od okolitého sveta celé desaťročia, je veľmi príjemný, zábavný a občas aj napínavý, s tragickým záverom. Lenže ono sa tam vlastne nič nedeje - vojaci sa v dedine hádajú, postupne sa spriatelia, zabijú diviaka, odpália sklad potravín (ale ten popcornový dážď stál za to). Niežeby mi vadila kombinácia vojnovej drámy a uletenej komédie, ale prišlo mi, že herci mohli ešte pritlačiť (niektorých by som dokonca vymenil), vážne scény mohli byť vážnejšie a celkovo som si predstavoval skôr vykreslenie osudu tvrdých vojakov, ktorí sa napriek vojne spriatelia a rozhodnú sa spraviť všetko pre záchranu nevinných. V tomto prípade by som uvítal temnejšie pojatý hollywoodsky remake, v ktorom by paradoxne aj tie humorné pasáže vyzneli ešte zábavnejšie. Záverečná scéna ale bola TOP. (19.11.2013)

Je naozaj prekvapivé s akou ľahkosťou a odstupom je možné stvoriť film z tak traumatického obdobia, akou občianska vojna pre Kóreu isto bola. Traja vojaci severnej armády, dvaja južnej armády a jeden Američan sa náhodne stretávajú v dedinke Dongmakgol. Normálne by z toho bol menší masaker, ale má to jeden háčik . Dongmakgol je totiž dedinka, v ktorej zastal čas. Obyvatelia nemajú ani páru o tom, že začala vojna. Postupne pri práci vojaci prichádzajú na to, že na inom mieste a v inom čase by boli priatelia. Dedinčania ich vezmú za svojich, avšak vojna je všadeprítomná. WtD by som vytkol len tri veci. Za prvé, príbeh je mierne naivný . Za druhé, film v závere mierne (ale naozaj málinko ) citovo vydiera. A konečne ...toto je prvý kórejský film o ktorom vyhlásim, že je točený v hollywoodskom štýle. Napriek týmto miernym výhradám je WtD vynikajúci film, po formálnej stránke profesionálne zvládnutý, ba dokonca istým spôsobom inovátorský (scéna s diviakom je jednoducho perfektne natočená, napriek zadnej projekcii som sa váľal po zemi od smiechu). Po obsahovej stránke film môžem chváliť donekonečna. Za to ,ako ukázal, že radoví vojaci na ktorejkoľvek strane sú vlastne rovnakí, a keby si sadli a začali komunikovať s nepriateľom, radšej si s ním zahrajú karty a popijú čo to tuhého. Za to, že ukázal že vo vojne nie je víťazom ten, kto porazí nepriateľa, ale ten, kto zachráni životy civilov, nech už stojí na ktorejkoľvek strane. A práve preto poviem, že tento film je zatiaľ najlepšie čo som v roku 2006 videl a svoje miesto v tohtoročnej TOP 5 má už teraz isté. 10/10 (27.01.2006)