Rendezvous in New York

Chodící klasik moderního jazzu Armando „Chick“ Corea si k šedesátinám nadělil ne jeden koncert, jak je mezi muzikanty dobrým zvykem, ale hned celou sérii koncertů v jednom z nejprestižnějších světových jazzklubů – newyorském Blue Note. Pozval si na to spoluhráče z let 60., 70., 80. i 90. v devíti různých sestavách, během tří týdnů spolu před publikem odehráli a natočili šedesát hodin muziky a sedm a půl z nich vypustili do světa coby TV seriál a sadu deseti DVD (devět koncertů plus stominutový sestřih z celé taškařice proložený minivýpověďmi aktérů). — 1. Chick Corea & Bobby McFerrin duet: **** Chick Corea (klavír, perkuse), Bobby McFerrin (vokál), j. h. Béla Fleck (banjo) a neznámá paní v publiku (zpěv, moc hezký). Jedna volná improvizace na úvod a pak pět nebo šest dekonstruovaných standardů. Škola komunikace s posluchačem; nejsem velký McFerrinův fanda, ale ten večer by mě tam bavilo být, ti dva si rozumějí a společně jsou zábavnější než McFerrin sám. — 2. Now He Sings, Now He Sobs Trio: ****1/2 Chick Corea (klavír, perkuse), Miroslav Vitouš (kontrabas), Roy Haynes (bicí); čtveřice standardů a jeden Coreův originál. Kombinace přemýšlivého Vitoušova kontrabasu a živelných Haynesových bicích redefinuje pojem „pulzující spodek“ a ukazuje, že jedním z Coreových hudebních talentů je i schopnost dát dohromady ty správné muzikanty. 3. Remembering Bud Powell Band: ***** Chick Corea (klavír), Terrence Blanchard (trubka), Joshua Redman (tenorsaxofon), Christian McBride (kontrabas), Roy Haynes (bicí) a čtyři energické nářezy od Buda Powella – ani vteřina odpočinku, pokud zrovna skřetovitý a rtuťovitý veterán Roy Haynes samým temperamentem uprostřed sóla nevyskočí od bicích a nenechá pár taktů viset napětí ve vzduchu – skvělá praktická demonstrace starého moudra „pauza je taky hudba“. Vzájemná citlivost improvizujících muzikantů je společným znakem celého seriálu, ale tady přerůstá místy až do telepatie. — 4. Chick Corea & Gary Burton Duet: **** Chick Corea (klavír) a Gary Burton (vibrafon) hrají převážně Coreovy originály s jedním Monkovým kouskem uprostřed (Monk je vůbec Coreův oblíbenec, zdá se). Souzvuk piána a vibrafonu má v sobě spoustu poezie, zvlášť když na oba nástroje hrají mistři v tak dokonalém souladu, že někdy hned nevíte, který tón vděčí za existenci klávese a který paličce. Taky se tu dosyta ukáže, proč se v souvislosti s Coreou mluví o použití klavíru jako bicího nástroje. Přesto se ke konci večera dostavil mírný(!) pocit jednotvárnosti. — 5. Chick Corea Akoustic Band: ***1/2 Chick Corea (klavír, perkuse), John Pattitucci (kontrabas) a Dave Weckl (bicí), jedna coltraneovka, dva kousky od Corey a dvě vykopávky ze swingové éry, samozřejmě v patřičně zmodernizovaném kabátě. Druhé trio v seriálu je virtuóznější než první, hlavně rytmická přesnost je absolutní… až je na mě té virtuozity možná moc, mám nějak radši, když tam cítím „člověčinu“, trošku toho zápasu, potu. Speciálně u tohoto večera je ale možné, že se do něj na další pokus proposlouchám víc. — 6. Chick Corea & Origin: ****1/2 Chick Corea (klavír, perkuse), Avishai Cohen (kontrabas), Jeff Ballard (bicí), Steve Wilson (altsaxofon, klarinet, sopránsaxofon a při jedné děkovačce jsem u něj v ruce tušim zahlédl flétnu, ale příslušná pecka nejspíš padla za oběť ve střižně), Steve Davis (trombón), Tim Garland (tenorsaxofon, basklarinet); tři coreovky plus moje oblíbená klasika It Could Happen To You. Plno barev, lyriky, radosti a lehkosti (nikoli však demonstrativního „hraní s prstem v nose“); na čemž má kromě flexibilních dechařů velkou zásluhu živel Cohen; kdybych měl z celé série sestavovat all-stars obsazení, rytmiku by obstarával on s Haynesem. Dokonce i Corea s touhle partou hraje ještě nápaditější chorusy než obvykle. — 7. Chick Corea & Gonzalo Rubalcaba Duet: **** Chick Corea (klavír, perkuse), Gonzalo Rubalcaba (klavír); čtyři coreovky (Spain zazní v rámci seriálu už ve třetí verzi, podruhé v kanonické kombinaci s Concierto de Aranjuez) a Caravan. Na klasický model téma-chorusy-téma se tu nehraje, původní melodie se zásadně připomene až někde uprostřed v tak či onak žertovně posunuté podobě. Trošku dialog, trošku přetlačovaná, hodně efektního drobení šestnáctinek, ale taky hodně dobrých nápadů a celkově příjemná, úsměvná nálada a zajímavá konfrontace dvou výsostných pianistických osobností. Když Corea vytáhne filcové paličky a začne používat piáno jako perkusní nástroj, tentokrát doslova, je v tom víc cirkusového klaunství než muziky, ale naštěstí to netrvá dlouho. — 8. Chick Corea New Trio: ****1/2 Chick Corea (klavír), Avishai Cohen (kontrabas), Jeff Ballard (bicí). Šest originálních pecek, spousta nálad a barev. Je znát, že tahle smečka byla v té době Coreova aktuální; žádné jazzové muzeum ani pocta něčemu, ale živoucí, svěží, dýchající projekt. — 9. Three Quartets Band: **** Chick Corea (klavír), Michael Brecker (tenorsaxofon), Eddie Gomez (kontrabas) a Steve Gadd (bicí), v této sestavě poprvé od roku '81, přehrají svou tehdejší desku Three Quartets – originální album pojaté jako „album klasických smyčcových kvartetů, ale s jazzovými nástroji“; koncept, který je patrnější z původní nahrávky než z jejího živého provedení. Jinak řečeno, asi nejvíc z celé série se tu projevuje, že „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Na vývoji v muzice samozřejmě není nic špatného, ba naopak, leč některé věci jsou (pro mě) hodně spjaté s hudebním jazykem a duchem své doby a v novějším kabátě už toho nemají tolik co říct. Přesto je i tento poslední koncert hodně dobrodružný a intenzivní. — 10. Rendezvous in New York – The Movie: ****1/2 Z každého koncertu kousek plus něco málo komentáře s informacemi o Chickovi plus kratinké výpovědi jeho i ostatních muzikantů. Oproti záznamům z jednotlivých koncertů, které se věnují dokumentaci dění na pódiu s takovou seriózností a úctou, že kolikrát působí skoro sterilně, je tady víc prostoru pro reakce publika a vůbec „lidské teplo“, výběr ukázek klade důraz na stravitelnost – prima materiál pro seznámení s Coreovou osobností a akustickou stránkou jeho muziky. (20.02.2013) (méně) (více)