The Time of the Doctor (S07E16)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti. (28.12.2013)

Nerada to přiznávám, ale mám sklon odsouvat nepříjemné věci na co nejpozdější dobu. Je to samozřejmě dost zbabělé a nejednou jsem na to doplatila, ale nějak si nemohu pomoci. To je také důvod, proč jsem se po vzoru ostatních whovianů nevrhla hned lačně na nový vánoční speciál jako armáda Daleků na Gallifrey, snažila jsem se oddálit regeneraci jedenáctého Doctora, protože mi bylo jasné, že zas budu bulet jak želva a samozřejmě jsem měla pravdu, přesně to se stalo. Promiň Davide, vím, že jsem napsala, že jsi nejlepší a jako Desítka jsi byl nepochybně fenomenální, ale Matt je Bůh a i když jsem moc zvědavá na Capaldiho, bude mi neuvěřitelně chybět. Co se týká dílu samotného, tak prvních patnáct minut to mělo podobu ryzí komedie, pak nějaká ta akce, vcelku ucházející vysvětlení otázek předchozích linií, kde se sešli všichni doctorovi nejvýznamnější nepřátelé a nakonec velké dojetí, takže stará dobrá klasika. SPOILER: byla jsem moc ráda, že došlo i na loučení s Amy, škoda, že tam nebyla i River KONEC SPOILERU. Vysvětlení nové regenerace bylo samozřejmě dalším šidítkem, ale to jsem čekala, takže žádné zklamání z mé strany se nekonalo. Moffat je i přes občasné drobné kiksy super a já se těším, co nového si zas na nás vymyslí, ale jinak mi tedy dává zabrat, asi jsem trochu pomalejší, ale na to, že je to zábavně-dobrodružný seriál, musím často používat mozek na plné obrátky, abych se v ději vůbec chytala. (04.01.2014)

Po prvním sledování, mě díl samotný úplně neohromil, ač regenerační scéna byla opravdu silný zážitek. Teprve podruhé jsem ji pořádně docenil a zjistil i hlavní kaz celé epizody. Je jím část s nejstarším jedenáctým Doktorem, která prostě působí místy až nechtěně směšně (spolknutí nových regenerací, poskakování atp) a kazí celou část. Osobně jsem rád, že to však nebyla regenerační scéna samotná a dostali jsme asi nejlepší regeneraci v historii seriálu. Perfektní moment, který zároveň tak trochu vysvětluje podstatu celého seriálu. (26.12.2013)