Vánoční koleda (S05E14)

Pocta Dickensovi a zároveň opět fascinující a bezbřehá fantazie, která je pro Doctorův seriál typická. Nádherně předvánočně dojímavé, aniž by to bylo laciné nebo trapné. Znovu zazní hlavní motiv celé série: vzepření se otroctví a znovu je to žena, která se obětuje, aby zachránila svět. I když se tahle témata opakují v sériálu zas a znovu, nevadí to, protože scénář má dostatek nápadů, aby je ozvláštnil a předvedl v pokaždé novém světle. /18. 12. 13./ (18.12.2013)

Bolestivě hloupý a nezajímavý díl, zato spousta zběsilého a nesmyslného šaškování s přepisováním minulosti, kterému se Doktor dřív tak vehementně vyhýbal. Vážně doufám že takhle Moffatova práce nebude vypadat dal. /// Edit po  druhém sjetí celé Mattovy série - ale jo, přišel jsem i tomuhle trochu na chuť. Hlavně pro to že jsem se smířil s tím že Moffat je prostě pankáč a na pravidla, dříve Russelem tak pečlivě hlídaná, on prostě sere a chce se jen bavit. 7/10 (02.07.2020)

Mám ráda doctorské speciály (vánoční i nevánoční), ale tenhle prapodivný, Dickensem líznutý ani-nevím-jak-to-vlastně-nazvat mě ani nezasáhl, ani nebavil. Párkrát jsem se zasmála zdařilým vtípkům, ale toť vše. Příběhově vážně špatné, pro mě (bohužel) nejhorší speciál a možná i nejhorší díl vůbec. A ne, Mattem to fakt není, už jsem si na něj zvykla.;-) (24.09.2014)

Tak jsem si po několikátém zhlédnutí uvědomila, že se pro mě nejvánočnější ze všech Doctorových speciálů, stává pomalu, ale jistě každoroční sváteční klasikou. A jak by také ne, když je tento pohádkový svět prodchnut vším co na Doctorovi tak miluji: samotným okouzlujícím hlavním hrdinou, bezbřehou, povznášející fantazií, kouzelným dobrodružstvím a i přes vypůjčený dickensovský příběh, neutuchající originalitou. Proto jsem se opět nechala s radostí přenést do světa, kde v mracích plují ryby a kde láska a dětská nevinnost má moc změnit jednoho zatrpklého, starého muže, který má s vánocemi hodně společného-stejně jako ony, je na půl cesty ze tmy. (24.12.2014)

Přestože už pátá série jako taková dostatečně naznačila možnosti nové osobnosti ústředního hrdiny, byla to až právě Koleda, při níž jsem definitivně pochopil, že budu mít Doctora s tváří Matta Smithe rád. Protože tenhle věčný příběh minulých Vánoc je nejen magicky tajemný, půvabně romantický a dokonale teskný, až srdce usedá. On je to možná nejen můj nejoblíbenější speciál, ale po chvilce přemýšlení i nejoblíbenější samostatný příběh jednoho neukočírovatelného cestovatele časem a prostorem. Jeho (pro tuto regeneraci tolik typická) tenká hranice mezi moudrým poutníkem a snadno popudlivým dětinou nebyla nikdy tak jasně patrná jako ve chvílích s nerudným Sadrickem. (26.12.2015)