Om Shanti Om

Om Shanti Om není film pro začátečníky s indickou kinematografií, je to výrazmě hudební, taneční film, ale  také uvědomělá žánrová hříčka, která zvládá složit poctu éře 70.let, uvědoměle parodovat indický filmový průmysl a jen tak mimochodem si jet linku milostného, detektivního příběhu. To vše za doprovodu výrazně povedených hudebních čísel, jejichž kvalita stoupá. Narážek, odkazů a fórků jsem dozajista postřehl jen určité procento, protože bohužel historii indického filmu dopodrobna neznám. Ale některé věci jsem si fakt užil (znalí ví, že Amithab Bachchan soupeřil s plyšovými tygry:)), vyhlašování filmových cen mě také zničilo, jedno hvězdné cameo za druhým. Vynikající Sharukh Khan, Arjun Rampal a tehdy začínající Deepika Padukone. Tohle je prostě film na opakované reprízy jak dělaný. (06.12.2021)

Om Shanti Om je něčím na první pohled nevstřebatelným, na pohled druhý skvělou intertextuální učebnicí Bollywoodu pro pokročilé. Sama jsem si nechávala očekávaný zážitek až na dobu, kdy si budu jistá minimálně polovinou hostujících star. Což se mi podařilo po dvou letech intenzivního setkávání se s tímto unikátním filmovým světem. v OSO je toho tolik, že nebylo těžké během chvíle ztratit hlavu... S Niktoriem se shoduji na rozpacích ohledně reflexe 70. let, ale zároveň očekávám s dalším podobně stylizovaným filmem Action Replayy, že do této problematiky lépe proniknu. Není to sice přesné, ale základní příměr je stejný jako důležitost 60. let pro kinematografii ČSR. Takže bude nutné rozklíčovat stěžejní znaky této dekády, její vliv na další desetiletí a zároveň její odlišnost oproti předchozímu vývoji, což může být skutečně oříšek. Konkrétně kokosový, mám-li citovat konkrétně z OSO ;) Ale ještě než vyjádřím své zásadní nadšení, musím se pozastavit nad nevyvážeností hlavních šlágrů, které sice zřejmě měli evokovat jednotlivé změny žánru, ale přeci jenom jsou součástí jediného filmového celku, tudíž logicky nemůžu být nadšená z takových kontrastů jakými jsou parodie Dard-E-Disco a vynikající dramatické vyvrcholení Dastaan-E-Om Shanti Om. Zatímco Main Aagar Kahoon Tumsa Haseen je jakoby vystřižená ze Zpívání v dešti i Moulin Rouge! najednou. Nicméně po předávání cen Filmfare a nastoupení titulní písně Om Shanti Om, což jsou právě ty dvě scény s největší kumulací hvězd, byla exploze třpytu tak mohutná, že musela oslepit naprosto každého. Bylo určitě dobře, že jsem dříve viděla film Don, kde se také SRK rozehrával v podobně výrazné dvojroli a byla jsem už jeho stylu více přivyklá. A skutečně mu pomalu přicházím na chuť, v jeho případě nemusí jít o samozřejmost, ale o pečlivě vybudovaný vztah s divákem, který může být časem pevnější a hlubší. V případě Deepiky mi pomohl určitě Karthik Calling Karthik, ale tam musím bilancovat své nijak zásadní nadšení nad touto kráskou. Mnohem větší radost mi udělaly ukázky z fiktivních filmů Abhisheka a Akshaye. Konečně Kumar se stává novým starem příštího režisérčina filmu, na který se báječně těším. A v případě Dhoomu 5 věřím v jeho realizaci, stejně jako tomu kdysi bylo předpovězeno u sérií Rocky a Rambo :D (18.11.2010)

Už som asi dospel do štádia, že nie som natoľko očarený bollywoodskymi hopsandami ako tomu bolo pri Kal ho naa ho, či Jab tak hai jaan a ani Shahrukhovou charizmou (ako tomu bolo rovnež pri oboch spomínaných filmoch...). Z priemeru to vytrhávajú dve skutočnosti: 1) niekoľko tuctov kameí (a ako som sa dočítal to dali bez nároku na honorár.. takéto gestá na mňa vždy spoľahlivo fungovali) 2) Záverečná scéna v kombinácii s až mraziacim "zvratom". Čakal som viac, ale nedá sa uprieť, že režisérka má všetko precízne pod palcom a vo svete silných mužov na tvorivých stoličkách sa nestráca. (A jej zmysel pre sebairóniu dokonalo podtrhla záverečnou scénou, kde sa predstavili všetci členovia štábu. Aj posledný technik prechádzal "hviezdnou" uličkou a komparz búrlivo tlieskajúci každému jednému. Až dorazila Farah a pod obrazom nápis "written, produced and directed by ... " tam už boli len upratovači s metlami. :-) to bolo krásne) (05.12.2016)

Pokud všichni nejsou šťastní, film ještě nekončí. Zajímalo by mě, jeslti je v Bollywoodu ještě něco nebo někdo, z čeho si Farah Khan nestačila za těch 162 minut udělat legraci. Když rozdávali nadhled, proslulá choreografka a autorka rovněž skvělého Main Hoon Na si pro něj musel jít alespoň dvakrát. Po Om Shanti Om už pokukuju po příhlášce do jejího fanklubu a přemýšlím, kde se v ní bere taková hravost a schopnost točit (na evropské poměry) takové šílené žánrové mixy, v nichž se nálada střídá každou pátou minutu, aniž by byla výsledkem nepoživatelná lunaparková zpatlanina. ________ Vtipná smršť z předávání Filmfare Award (ano, je to primitivní humor, ale trefný, úderný a nepřekračující hranice dobrého vkusu) zaujme stejně jako scény, v nichž se film přehoupne z humorné reflexe Bollywoodu do mysteriózního thrilleru a narozdíl od ostatních komentátorů nemám s tou thrillerovou zápletkou žádný problém. Vlastně bych byl naopak rád za její větší rozvinutí, protože atmosféru tajemna se režisérce povedlo vykouzlit - i na malém prostoru a se zářivými neony za každým rohem - s úctyhodnou bravurou. ________ Snad bych i sáhnul po pěti hvězdičkách, ale to by nesměla být situace taková, že film doopravdy začíná až někdy po osmdesáti minutách, kdy konečně dostane jiskru, chytne příjemný temporytmus a začne se pořádně vyprávět. To předtím je katastrofálně natahovaný a všude možně vycpávaný flashback, který by se dal odbýt v deseti minutách a jehož přítomnost jen tak tak omlouvá autorčin humor a přitažlivý feeling (pro hindskou kinematografii zlomových) sedmdesátých let. Ale když se člověk nakonec naladí nasprávnou vlnu a fascinovaně kouká ná tu výbornou závěrečnou sekevenci s titulní písní, na nějakých trapných osmdesát minut rozpaků rád zapomene. ________ P.S: Tento film rozhodně nedporučuji těm, kteří chtějí s Bollywoodem teprve začít, protože by se připravili o všechny narážky a radost z toho, že ve scéně z Filmware Award se mihne celý současný Bollywood All Stars Team. ________ P.P.S: Jsem ochoten diskutovat o tom, že nízká záliba, kterou jsem našel v první polovině, byla způsobena mými vpodstatě nulovými znalostmi o Bollywoodu v sedmdesátých letech (v době vzniku komentáře jsem z tohoto období viděl jen Sholay), v důsledku čehož mi mohla uniknout spousta fórů. ________ P.P.P.S. Om Kapoor who? :-) (14.04.2009)

Jízda přes několik žánrů začíná komedií až parodií, kdy si snímek střílí z filmového průmyslu. Vede rodinná scéna se záměrně přehrávající matkou, druhdy také neúspěšnou adeptkou herectví. Pak se děj překlopí do milostného melodramatu, plynule přejde do dramatu a skončí jako mystický horor. Komediální začátek se mi líbil nejvíc, ale scéna z hořícího domu, jakkoliv byla nerealistická, mě zasáhla určitou majestátností. (31.08.2016)