Anděl Páně

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru. (25.12.2006)

Docela solidni pohadka, ale nic extra se nekona. Film ma v podstate dve linie, bud je to klasicky pohadkovy o zlejch lidech, co chtej jen penize, hodny sluzce, namyslenym princi a jejich napraveni a to neprinasi nic novyho a je to vcelku nuda. Pak tu je ale linie s padlym andelem Petronelem a to je spravna sranda. A tyhle dve linie se protinaj, ale proste jakmile neni na scene uzasnej hlaskujici Ivan Trojan, tak to za moc nestoji. Co se tyce zpracovani, tak nebe pusobi docela zajimave a zeme nevypada nak extremne levne, takze to je v pohode. Lehce nadprumerna pohadka, ale to vse zasluhou slusnejch hercu v cele s Trojanem. (25.06.2007)

Co to bylo? Ultralaciná televizní pohádka s nezajímavým příběhem a slušným obsazením. Hodina a půl intenzivní nudy, kterou občas přeruší hláškující Trojan. Tohle je dobrý film? Copak už si nikdo nepamatuje na S čerty nejsou žerty nebo dokonce Tři oříšky pro Popelku? Smutné svědectví o úpadku české kinematografie. A nejsmutnější je, že lidem to stačí. (24.12.2006)

Jirko, ty lišáku :-) Konečně jsem prohlédl, co všechno se dá ve tvé pohádce najít. V průběhu sledování mě napadla tři slova charakterizující tvé dílko: (1) milý - celý film je velmi milý, mírumilovný, rozpustile hravý (včetně roztomilého nešiky Petronela). Inteligentní křesťanský humor pochopí snad i nevěřící. (2) mentorský - pohádka poučuje, ale v tom dobrém slova smyslu, protože je to jeden ze smyslů pohádek. Pohádky v sobě často ukrývají vysokou teologii a moudrost. I tady se ti, Jirko, povedlo vsunout do děje jasné a konkrétní poučení, aniž by to působilo lacině. Což je veliké plus. Je vidět, že pohádku točil filmař, který věří tomu, co točí. A do třetice (3) pohádkový - konečně pohádková pohádka! A to přece něco znamená - v porovnání s jinými současnými pohádkami. A třešnička na dortu je čert v podání Jiřího Dvořáka, bravo. Ten mi konečně spravil chuť po Troškově "malým, ale šikovným..." (30.12.2014)

Ať si kdo chce, co chce říká, tak Strach je v jádru hlavně kýčař. Tahle "pohádka" je toho důkazem: hrotí hudební doprovod, většinu herců nechá přehrávat jako o život a nezná míru, kdy přestat, ale ani i tak se mu nedaří příběh naplnit smysluplným a emocionálně logickým (he he) dějem, potažmo poselstvím. Možná je to napoprvé a ještě i napodruhé celkem zábavné podívání, a to ještě výhradně díky dvojici Trojan + Dvořák, ale postrádá to ultimátní kouzlo, které by z produktu, jež působí jako na objednávku, udělalo svojský nadčasový film. A můj názor nezmění ani to, že se k tomu z nějakého důvodu jako k nadčasové klasice všichni chovají. (23.02.2018)