Zítra nehrajeme!

Celkem příjemná nostalgická oddychovka, kterou kazí jenom dosti šablonovitý přístup. Altman to celé natočil stylem jeden country, po kterém následuje dialog, po něm zase song a zase dialog a pořád dokola. A jelikož se během filmu nic závratného nestane a tempo filmu je i přes překvapivě fajn písničky dosti pomalé, tak jsem se ke konci docela nudil. Herci jsou ale prvotřídní a protože to chtěl asi Altman natočit jenom jako nostalgické rozloučení s jedním pořadem, tak asi docela uspěl. (11.03.2010)

Typický Altman se svou stejně typickou pracovní metodou rozbitého zrcadla, jehož stovky střípků v ideálním případě dokáže složit do zajímavé a přitažlivé mozaiky. Leckdy se to ale nepodaří a v takovém případě je silně zřetelně znát absence silného příběhu a ústředního hrdiny. Režisér načrtává atmosféru celého filmu už v úvodních slovech vypravěče, který popisuje divadlo a jeho představení přenášené do éteru, které už tak před padesáti lety s nástupem televize ztratilo šmrnc a drží ho jen nostalgie a neochota připustit si plynoucí čas a změny ve společnosti kolem sebe. Měl jsem problémy s tempem Altmanova snímku a pokud mám problémy s tempem já, bude je mít nejspíš i většina diváků. Altman nikam nespěchá a nechává své hrdiny vychutnat si poslední představení v divadle, které z rozhodnutí vyšší moci končí a vystřídá ho obří parkoviště. Nechává herce a zpěváky odzpívat celé písničky a ten, komu vadí žánr country, bude nejspíš nefalšovaně trpět. Na druhou stranu kladem snímku je velmi vyrovnaná a silná herecká sestava, jaká se často ani v americkém filmu nevidí a jejich přítomnost je taky na plátně znát. Tajemná postava anděla zahraná půvabnou Virginií Madsen mi přišla poněkud násilně vsazená a obešel jsem se docela dobře bez ní. Jakkoli jsem se po celou dobu stopáže trochu nudil, nakonec s odstupem několika dní musím říct, že Zítra nehrajeme! ve mně nechalo takový zvláštní pocit nostalgie a oproti četným filmům, na které člověk za pár dní zapomene, si tu náladu určitě budu připomínat i v budoucnosti. Celkový dojem: 55 %. (23.05.2010)

Pamatuji si své prvotní dojmy, když jsem snímek viděla před 7mi lety a byly hodně příjemné :) Po několika letech, jsou stejné :) Tenhle film je pro mě atypický tím, jak vše lehce utíká a přitom, že se jedná o důležitou situaci v životě mnoha lidí, není zde nějak razantně či radikálně řešena či znázorněna. Typický Altman :D :D Děje se tam něco závažného, ale on to svým klidným způsobem prostě dovede do konce a vy nedokážete za tu hodinku a půl pochopit, jak to udělal :D Film má skvělé herecké obsazení, kde se nikdo nepere o přední místo u diváků, jelikož každý vytváří určitou částečku, která dobře do všeho zapadá :) Práce s kamerou je úžasná :) Neustálé přibližování a oddalování kamery je precizně znázorněné a člověk se dokáže skvěle soustředit na zaměřený bod, jelikož je tím na to kladen důraz. Co je u tohohle filmu pro mě ale unikátní je práce se zrcadly. Většina scén ve filmu obsahuje scény se zrcadly - ať už přímo pohled do něj, či jen odraz ze zrcadla, nebo malinká část zrcadla v rohu záběru. Film je natočen s určitou lehkostí a já jen těžko vzpomínám na nějaký jiný film, který je tomu podobný. Vše je umocněno ještě "ženou v bílém". A hlavně prostředí - divadlo, kde jsou přímo diváci, ale zároveň se hraje naživo do rádia - unikát ;) Altman je vynikající režisér, který za svůj život odvedl neskutečné množství skvělé práce a v tomto filmu ho můžeme zaslechnout :D Jelikož komu se podaří při natáčení střelit špunt přímo do čela režiséra, říct mu v rámci scény - Promiň a pokračovat dál? :D Elegantnímu Kevinu Klineovi :D (31.07.2013)

Robert Altman vždycky uměl filmy, které neměly jednu hlavní postavu, ale hned několik a nikdy pro diváka nebyl problém se v tom orientovat. I tentokrát je filmu spousta postav a režisér opět vše bezproblémů kočíruje. Altman vytvořil vlastní svět skoro bez příběhu, postavený jen na výborných hercích (velmi překvapila Lindsay Lohanová, kdyby v soukromým životě nebyla taková kráva, mohlo by z ní něco bejt...) a skvěle vykreslené atmosféře. Kdo má Altmanovi filmy rád (jako já), film si užije, kdo ne, bude se nudit. (20.12.2010)

V podstatě skečová show bez nějakého nosnějšího příběhu. Ten se rovná pouze smutnění z konce jedné životní éry všech zúčastněných. Navíc se po divadla potuluje jako vždy andělská Virginia Madsen. I když bych si ty písničky jen tak nikdy nepustil, tak v tomhle sentimentálním vzpomínacím nášupu to docela jde, hlavně kvůli Dustymu a Leftymu ;) A ta chtivě dekadentní Lindsay Lohan tam fakt nesedla. Takové nedopečené 3*. (10.03.2007)