Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil

Dvakrát totéž není vždy totéž. Rourkovi ta plastelína na držce nadělala protentokrát spíše imbecilní výraz, Grýnová je asi ráda, že není v barvě, páč stínohra jí docela svědčí (zatímco nyní může ještě ukazovat různé tělesné součástky, které jsem doposud neznal, a to pohříchu nejen u ní, bez uzardění, tak za deset - patnáct let skrzevá koketérii s černobílou materií zajisté ovládne laternu magiku), a ostatní mi též chvilkami srali. Dalo se. Ovšem nemuselo to být. (04.03.2015)

A jsem tady zas. Pokolikátý už? Pokolikátý už jsem prošel těmahle zpropadenejma dveřma, aniž bych neměl těžký myšlenky a fakt hnusný úmysly. Nad krbem zase visej vycpaný hlavy mrtvejch psů. Bože, je tak zvrácená. Tak kurevsky zvrácená. V puse mám pachuť rezavýho železa a všude cejtím ten její proklatej parfém. Uvítala mě jako vždycky. Jasně, něco mi nalej. Tu její postavičku bych mohl sledovat celý hodiny. Kdybych neměl program nabitej masakrováním nebohejch chlápků a drcením jejich zatraceně tvrdejch lebek na malý bezvýznamný kousíčky, tak bych zbytek života strávil jen lačným civěním na tu její prdelku. Sedám si na polorozpadlou židli, beru do ruky hrnek a sleduju jak všude pobíhá. Je to prostě top třída. Dává na stůl velkej bílej talíř plnej čokoládových sušenek. Prej jsou jenom mý. Hmm, jenom mý. Beru jich hrst a vrážím ji je do prdele až po samotnej loket. Cítím jak mám pěst zabořenou v jejích sračkama nasátejch střevech, jako by mě pohlcovala samotná temnota její černý duše, jako by mě dokázala přelstít za každý situace, ty jedna mrcho. Tak smyslná a nebezpečná můžeš bejt jenom ty. Jenom ty. Z koutku rtů jí pramení horkej tok rudý krve a já stejně v těch vyděšenejch tvářích vidím nespoutanou chladnou krutost. Vyndávám jí ruku z prdele. Nic neříká. Jenom se svalí do kouta a tiše mě pozoruje těma svýma očima. Ani přes závěje plytkých slz v nich neschováš tu čirou nenávist, která ti zatemnila duši. Ale neschováš v nich ani tu bezbrannost. Vidím ji. Vidím ji moc dobře. Mohla bys mě zamáčknout jako červa ale to ty neuděláš, že? Víš moc dobře, že až ti první hajzl bude chtít prohnat čepel okem, budu tady já, abych tu tvou sladkou prdelku ochránil. Ale tuhle lekci si musela dostat, kočičko. Pro příště si snad zapamatuješ, že nemám rád čokoládový sušenky bez šlehačky. Odhazuju šálek teplýho kakaa na zem a odcházím pryč... tohle prohnilý město změní každýho... (27.09.2014)

Fámfatalismus Efky Zelené je trochu disproporční. Od krku nahoru vcelku vyžilá hydra, co by z fleku mohla jako KevSpa plašit i ty nejzoufalejší tuleně, kteří by s hýkáním ustrašeně hopkali na zadních ploutvičkách k nejbližšímu útesu, aby se mohli panicky vrhnout do bezpečí moře mezi kosatky. Ovšem směrem dolů, to je jen ten nejluxusnější hárdvér, jenž v mžiku udělá z každého funkčního válečku plastelíny ocelovou tyč, a způsobí akutní tenisový loket, aniž by jeden kdy vlezl na antuku. Taky bych pro ni vraždil, ale musela by si přes hlavu přetáhnout tu seksy žlutou igelitku z Billy. Efka to o sobě moc dobře ví, a proto se nestydí oživit jakýkoliv film necudnými expozicemi zcela bez Viktoriina sekretu. Albumová Džesika pak proti ní vypadá jako úplná prudérní piča, zvlášť, hraje-li striptérku, co zásadně nikdy neodhalí ani čudlík k přivolání výtahu, natož pak rybu. Divím se, že ji to ti existenciálně krutohustí drsoni v tom nejspustlejším pajzlu Hříchoměsta tolerovali. Ovšem jinak opět zcela bez výhrad! Je to černější než cigánský bobr, tvrdší než diamantový kotouč do rozbrušovačky, drsnější než nounejm hajzlpapír z Kauflandu a prohnilí hrdinové jsou temnější než rektum Dósnovic Rozárie. Takový homix si nechám líbit kdykoliv. Prostě, jak s oblibou erudovaně říkáváme my, slezští yntelechtuánové, když chceme ty hornické Mařeny dostat do rozkleku nějakým tím cizím termitem, „Nojir jak cyp!“. (04.10.2014)

Kariéra Roberta Rodrigeze se řítí do řádných temnot a zapomnění už nějakou dobu, nic jiného si o člověku, který začne předělávat své filmy s áčkovým hereckým obsazením do telenovelovitých seriálů s partou hereckých dřev myslet nemůžu, a tohle mohla být jeho poslední jízdenka do vyšší ligy, jenže to by nesměla být tak slabá. Prvně tu chybí hutná a mrazivá atmosféra zvrácenosti, strachu a lidské hniloby, kterou zajišťovali v prvním díle úchylné postavy jako byl Žlutej parchant, nebo kanibalistickej hobit, místo nich je tu pár více méně normální postav a de facto jen JEDEN padouch a k tomu všemu se přidává docela trapný scénář, který místo na atmosferickou brutalitu sází na brutalitu sterilní a to jen pomocí toho, že když nevíme coby, zavoláme Marva! Hotový Marv ex machina. Ovšem rozhodně je tu spoustu věcí funkčních, mnohé postavy mají charisma výšky Olympus Mons, nějaká ta atmosféru tu také je a je to všeobecně zábavný film, ale... On ani ten vizuál není tak kulervoucí jako před lety, je mnohem méně promyšlený, což zamrzí u Femme fatale Evy Green, kde není využit ani její herecký talent ani její koz.. Křivky. Zklamání, průměr a plastová vidlička. (27.09.2014)

Jsem rád, že jsem se rozhodl jít na 3D verzi (přitom na 3D vlastně vůbec nechodím), která podtrhuje vizuální působivost Sin City a vlastně vylepšuje celkový dojem z filmu. Totiž on ani první díl neměl nijak úžasně vypilovaný scénář, stavěl v první řadě na tehdy revolučním obrazovém pojetí, přesto se mu povedlo divákovi přiblížit postavy, získat jejich sympatie, logicky vrstvit děj. V tomhle ohledu "Dáma" selhává, roztříštěnost epizod respektive nevhodné řazení jejich částí má za následek neblahý fakt, že dalece nejzajímavější titulní příběh skončí zhruba ve třech čtvrtinách filmu - a poté už se jen lopotně prokulháme nastavovanou kaší až k závěrečným titulkům. Svůj podíl však nesou také herci, taková Jessica Alba opětovně potvrzuje, že jí to lépe jde na striptérském jevišti, hlubší emoce nebo přerod v drsnou mstitelku jí nevěřím ani v nejmenším. Josh Brolin příjemně překvapuje, přítomnost Bruce Willise je zbytečná, Rosario Dawson má bohužel jen malý prostor, Marv Mickeyho Rourkea funguje pouze jako ocelový boxer, který na svou ruku nasazuje vždy někdo jiný. Z nových postav zaujme zejména Dennis Haysbert, vidět Christophera Meloniho v podobně expresivní roli beru také jako zpestření. Karbaník Joseph Gordon-Levitt troufale přihazující proti senátoru Roarkovi mě naopak moc neoslovil. Vlastní děj navíc připomíná pouze šňůrku, na kterou scénář navléká korálek za korálkem v podobě jedné násilné scény za druhou, jako kdyby stříkající krev byla podstatnější, než hrdinové filmu nebo budování atmosféry... Naštěstí, jak už jsem se zmínil, si film pro sebe nakonec ukradne titulní dáma, pro kterou se zabíjí (a umírá). Eva Green - od chvíle, kdy poprvé ještě mimo záběr promluví - charismatem a krásou rozené femme fatale strhává veškerou pozornost na sebe. Události, které Dáma rozehrává, spalují všechny muže v jejím okolí, a přinášejí do jinak ledově odtažitého snímku plného drsných či toporně nadživotních proklamací osvěžující závan emocí. Byť, jak se v průběhu děje ukazuje, často jen umně předstíraných ;). (13.09.2014)