Rachel, Jack a Ashley Too (S05E03)

Taká roztomilá rozprávka pre dievčatá o zlej macoche, ktorá terorizuje princeznú, ale našťastie ju zachránia dve faninky - popolušky. Po dlhšej dobe sa dočkáme v seriáli happyendu. Gadget sám o sebe nie je príliš ohromujúci, ale odkedy sa zbaví tá bábika obmedzenia, tak je vtipnejšia jak kdejaký robotík zo Star Wars. Miley Cyrus hrá variáciu na samu seba, takže to zvláda bez problémov. Postavy tentokrát fungujú bez problémov, takže napriek naivnému pojatiu ma to bavilo a postavám som držal palce a záver som si vychutnal. Výsledkom je najlepší diel tejto slabej série. 6/10. (18.10.2020)

Miley Cyrus je tak moc hluboký člověk, že se to omylem promítá i v umělých inteligencích, co podle ní vznikají! Ve skutečnosti mi ale ten self-congratulatory tón nevadil - je to sice klišé jak z fanfiction patnáctileté fanynky, ale dodávalo to tomu alespoň nějaký dojem emocionální zainteresovanosti. Dokonce i ústřední vztah dvou sester je v kontextu Black Mirror nezvykle funkční, byť přesně v duchu Black Mirror skončí ve slepé uličce. Přesto jedna z nejlepších epizod za dlouhou dobu, která funguje aspoň jako příjemné dívčí dobrodružství. (13.06.2019)

Tak se mi to vážně nezdálo. Celá třetí epizoda Black Mirror je Miley Cyrus hrající ultrapopové předělávky Nine Inch Nails. Což mimochodem znamená, že Trentovy texty tu jsou prezentovány jako nitro rozervané post-puberťáčky, jajks. Pro fanoušky NiN povinnost. No, Miley to nezahrála vůbec špatně, ale já asi zůstanu u originálu. (18.06.2019)

Na Black mirror hodně nestandardní zápletka plná teenage trapnosti. Paradoxně mě to ale fakt bavilo. Miley Cyrus předvádí uvěřitelný výkon a kdyby se místo zpěvem proslavila herectvím, vlastně bych s ní vůbec neměl problém. Šablonovité postavy sester "křehká tuctovka" a "ještě křehčí undergrounďačka" úsměvně připomínají, jací jsme všichni v tom věku byli. Pět hvězdiček bez mrknutí. (08.06.2019)

Spoilery! Na standardy 5. série Black Mirror to bylo docela dobré. Sledovat život dvou puberťaček není přesně to, po čem by mé úžasné srdce toužilo (nejedná-li se tedy o žánr pro dospělé, tam existují samozřejmě výjimky). Co se týče myšlenky tohoto dílu, tak musím uznat, že to nebylo vůbec marné. Kromě toho, že snímek poukazuje na již dlouho aktuální problém tvůrců, kteří jsou všechno, jen ne svobodní a nikdo na světě se nemůže divit, že nesmírně často hledají únik k alkoholu nebo drogám, tak poukazuje konečně i na něco z budoucnosti, na co se můžeme teprve těšit. Opět musím v tomto ohledu smeknout, protože mi tvůrčí vize tohoto dílu nepřipadá absolutně přestřelená, jakkoli se to může na první pohled zdát, a proto tu také tento díl svítí v kapitalistických modrých barvách a nikoli v komunistické rudé. Osobní robomotivátoři jsou zcela určitě nevyhnutelným bodem našich životů, nebo tomu minimálně vše doposud nasvědčuje. Kromě toho se díl otřel i o nesmírně zajímavé téma pochopení a využití lidských mozků, kdy konečně budeme v bodu, kdy dokonale porozumíme zpěvu neuronů, což je hudba poněkud vzdálenější budoucnosti, ale je to pro mě osobně velmi oblíbené téma. Bohužel trpím dlouholetou a neodstranitelnou averzí k Miley Cyrus, která mě celou dobu nesmírně srala. A jak jsem již zmínil v úvodu, tak příběh dvou puberťaček a cesta za záchranou herečky, kterou bytostně nenávidím - to bylo předem v mých očích odsouzeno k tomu, že se to nesetká s úspěchem. Přesto pálím rovnou tři kousky za několik docela slušných myšlenek. (13.06.2019)