San Junipero (S03E04)

Skvělá epizoda, která je k technologii a západní společnosti o něco laskavější (byť i etické problémy se tu řeší) IMO je to zároveň epizoda s nejlepšími postavami. SPOILER V jádru se jedná o gay romanci dvou umírajících starých žen, ale není třeba křivit tvář. Jejich mladší verze jsou každá jiná a každá zajímavá jiným způsobem a jejich romance je tak pozitivně pojatá, že je těžké je nepárovat. Samotné téma života po života je tu rozebrané výborně. Yorkie se smrti nemůže dočkat, protože ve virtuálním světě bude mít život, který jí nehoda ukradla, a svobodu, kterou jí rodina odmítla dát. Kelly je v tom její pravý opak, protože byla manželka a matka a její názor je takový, že její životní cesta končí a bude následovat osud lidí, které ztratila. Jejich vztah hraje zásadnější roli v příběhu než technologie, bez které by ale nebyl možný. P.S. Nebe je přece jenom místo na zemi :) (26.01.2017)

První díl Black Mirror, který ukazuje, že přínos technologie nemusí být jen špatný. Poslední scéna musela zahřát u srdce všechny ateisty, kteří věří, že po smrti nic jiného nebude. Můžeme si vytvořit své vlastní nebe pomocí technologie. Nebylo by to skvělé, kdybychom měli tuhle možnost? Ten kdo vybírá písně by si zasloužil ocenění, minule "Exit Song" od Radiohead, teď "Heaven is a Place on Earth". Lépe to ani nešlo vybrat. (13.01.2017)

Normálně jednotlivé seriálové epizody nehodnotím, ale tahle je tak dobrá, že si to zaslouží. Neviděl jsem ještě díly pět a šest, ale shodou okolností je to právě San Junipero, které znamená největší proměnu Black Mirror oproti předchozím dvěma sezónám (a předchozím dílům sezóny třetí). Zatímco až doteď bylo v každém dílu poměrně brzy jasné, podle jakých pravidel ten který fikční svět hraje a pak v průběhu epizody docházelo často jen ke stupňování jeho společensky negativních aspektů (místy až k hysterické nesnesitelnosti), tady je to všechno mnohem pozvolnější a nejasnější. Napřed to vypadá, že je to fakt 80s retro, do kterého se po vzoru Stranger Things zatoulá "mimozemšťan" - Yorkie. Až po delší době (někdo to na základě vodítek možná odhadne dřív) začne být jasné, že "umělý" je celý ten retro fikční svět. K emocionálně vypjatým scénám, kde se křičí a padají slzy, se dospěje i tady, ale je to všechno díky citlivému odhalování klíčových informací mnohem účinnější a opravdu emotivní. Jinými slovy, konečně jsou tady hlavní dobře prokreslené POSTAVY a ne jen loutky, které by sloužily tématu. Pomáhá samozřejmě i to, že nejde jen o další technofobní satiru, která by jedno "poselství" s malými obměnami omílala až do konce, ale o významově značně ambivalentní kus, který je ve finále spíš hořkosladký. Všechny tyhle změny jsou přitom přesně tím, co by se dalo chápat jako vliv Netflixu, který rozjetý seriál přebral (vzkřísil) právě až s touto třetí sérií. Je to výpravné minoritní retro, které navíc progresivní technologii neportrétuje nutně jako zlo - to jsou přesně ty posuny, které tady s přechodem na novou "televizi" dávají smysl. Občas jsem si během toho říkal, že je to v těchto ohledech maličko vykalkulované a uvědomoval jsem si ten koncept, ale i tak. Pokud normálně Black Mirror sleduju spíš s masochistickou distancí a občas útrpně čekám, až to skončí, tohle jsem si fakt "odžil" a trochu si zastýskal, že častěji nevznikají takovéhle sci-fi romance ve stylu Věčného svitu neposrkvněné mysli. Nádhera. (28.10.2016)

Antiteze Matrixu, která dává před nepříjemnou realitou přednost zjednodušující iluzi. Ponechme stranou možnost zneužitelnosti podobného zařízení, psychologické problémy z toho vzniklé (dvě oddělené identity v jediné mysli nebudou nikdy dělat dobrotu) a nakonec ponechme stranou i možnou rezignaci na řešení veškerých reálných problémů tohoto světa (protože k čemu řešit problémy, když se stačí připojit). Možná jsem v některých věcech staromódní, ale život by se měl milovat takový jaký je. V tom dobrém i v tom zlém. Stáří má na světě své nezastupitelné místo, podobně jako slabost a smrt. I bolest může mít svoji důstojnost, pokud se jí člověk postaví čelem a neuteče. (04.02.2017)

I pro mě je San Junipero nejlepším dílem. A ne kvůli opravdu kvalitnímu scénáři a příběhovému vývoji. Ne kvůli originálnímu zasazení nebo slušným hereckým výkonům. Pro mě je nejlepším dílem kvůli jeho optimistickému pohledu na technologický pokrok (když nechám stranou ono negativní, stejně jako v příběhu). Toto Black Mirror naprosto opomíjí, a nabízí pouze smutnou až dystopickou budoucnost, vzdálenou či bližší. San Junipero vidí v budoucnosti to lepší - možnost naplnění osobních tužeb, dosáhnutí na odepřené - a ukazuje ho v nejjednodušší možné formě - lásce. Proto tato epizoda tolik vystupuje. (25.10.2016)