Sekretářka

Nejnudnější film pod sluncem. Nebavilo mě to, Maggie Gyllenhaal mi přišla dost hrozná, a James Spader pro změnu totálně nezajímavý a bez výrazu. Moc nechápu, co na tom filmu někdo vidí - mně to celé přišlo strašně laciné, rádoby šokující a celkově tak nějak ušmudlané. Zajímavé mi tam přišlo pouze srovnat to s filmem Padesát odstínů šedi, který se mi nově jeví jako jasná vykrádačka Sekretářky - a přesto nemám za sebe problém napsat, že mě Fifty Shades bavilo neskonale víc a dávalo mi větší smysl - v Sekretářce mi žádná postava nebyla sympatická a to, co se mezi nimi odehrávalo, ze mě nedostalo žádné emoce, nebo nedejbože vzrušení. Film u mě navíc dojel na strašlivý český dabing, v němž jsem ho zhlédl. Pro mě osobně celkově ztráta času. (31.01.2017)

Po velmi dlouhou dobu musela americká studia dodržovat tzv. morální kodex a zejména tvorba velkých studií se vyznačovala neuvěřitelným šosáctvím. Pak přišlo uvolnění, které přineslo spoustu nahoty, vulgarity a zbytečných filmů, které sázely na co nejlacinější podbízivost. Sekretářka není erotický film, je to spíš úsměvný příběh o hledání sexuální identity a vyrovnávání se s ní. Zatímco homosexualita je už víckrát úspěšně zpracovaná a jako téma určitě nepřekvapí, sexuální odchylka, která hraje v příběhu sekretářky důležitou roli, má stále nádech něčeho neobvyklého, v hraných filmech jen zřídkakdy viděného. Maggie Gyllenhaal i James Spader hrají s nadhledem a Sekretářku lze považovat za příjemný snímek ve stylu americké nezávislé scény. Jde o film, který sice opatrně a mírně (ve skutečnosti se přes tragikomické a dramatické prvky pohybuje na půdorysu klasických romantických komedií) ale přece jen posunuje hranice stylu a tématu. Celkový dojem: 80 %. Je to mimo jiné snímek o toleranci a ocení ho nejspíš ti, co už dávno pochopili, že hranice tzv. normality se pohybují jinde než v předminulém století a láska má mnoho podob... (13.06.2006)

Myslela jsem, že podobně, jako mě James Spader svou postavou uchvátil ve Sex, lži a video, bude tomu tak i v jeho právní kanceláři. Jenže tou fascinující postavou pro mě v tomto případě není James. Tak, jako jsou výrazné jeho červené zvýrazňovače, kterými rád zakroužkovává překlepy v obchodních dopisech své sekretářky, je to právě ona, kdo je tím výrazným a zářícím "klenotem", který celému snímku vévodí. Ta ženská polovina hereckého dua sourozenců Gyllenhaalových. Maggie Gyllenhaal. Její zvláštní a vysoce osobitá tvář je pro mě v jistém směru mnohem více přitažlivější a zajímavější než celé plejády stereotypně vypadajících Hollywoodských "krasavic." A v této roli mladé, trpící dívky s jistými duševními "odchylkami", Lee Holloway, která při sobě vždy nosí výbavu se "sebezničujícím" nářadíčkem, je jednoduše úžasná. Spousta lidí jistě zná tu nesnesitelnou bolest, kterou uvnitř sebe dusíme a která nás ničí. A spousta lidí jistě ví, že jediná možnost, jak se s ní dokáží alespoň na chvíli vypořádat, přemoci ji, je jiná, fyzická bolest. Ta jediná dokáže někdy utišit a přehlušit tu naši vnitřní bolest, která nás trhá a rozervává. Je to zvrácené a sadistické? Neřekla bych. Je to spíše pro mnohé jako jediný možný lék... (17.10.2011)

Špičková zábava podle mého gusta. Tak trošku jiný film, s komorní atmosférou, výbornými hereckými výkony (Spader a hlavně Maggie Gyllenhaal na jedničku), skvělou hudbou, štiplavým námětem a rozpustilým dějem. V tomto případě je zde uvedené žánrové zařazení - drama/ komedie/ romantika - výjimečně nezavádějící. Aspoň ne moc. Na Sekretářku nedám dopustit. 90% (10.05.2007)

Proč jsem, sakra, toho tolik slýchal a četl o knižní i filmové verzi Padesáti odstínů šedi (tak mě napadá, vlastně příznačný název, protože to je jen monotónní šeď bez jiskry - obzvláště po srovnání s tímhle prakticky ve všech ohledech) a o tomhle filmu jsem dosud neslyšel ani slovo? Buď ho autorka 50OŠ viděla a neuměle obšlehla nebo by ho měla vidět, aby věděla, jak to má vypadat. Skvěle napsaný a ještě lépe odehraný příběh. Líbila se mi decentnost jak příběhové linie, tak filmu jako celku, o to více pak vystupují vypjaté scény (ta první s plácáním přes zadek je grandiózní, musí se nechat, že podstatu věci v ní vystihli parádně). Maggie je výborná herečka a tohle je její nejlepší role, v níž jsem jí zatím viděl. Úplně jsem chápal a věřil co prožívá. Spader, ač má s rolemi ve filmech o trochu netradiční sexualitě zkušenosti minimálně od Sex, lži a video, mi tu zpočátku nesedl, ale nakonec se rozjel i on. Dokázal bych si představit i trošku jiný, respektive jinak podaný konec (v podstatě stejně happy), ale i tak to tenhle moc nenarušuje. Je to silné, je to procítěné, je to hluboké, je to zábavné. Hudba mého oblíbeného Badalamentiho je pak již jen milý bonus. (13.01.2016)