Sekretářka

Že je princip HRY obsažen v jakékoliv mezilidské interakci, to se lze dočíst v kterékoliv učebnici psychologie. Platí to samozřejmě i pro oblast erotiky a sexu. Sexuologové mají zase poučku, že za normalitu lze považovat všechno, s čím dobrovolně souhlasí a co se líbí oběma partnerům. Ideální je tedy (teoreticky!) skloubení například sadisty a masochistky (jsou ovšem různé druhy sadistů - viz pasáž po otištění inzerátu ,,masochistka hledá sadistu"...). Z tohoto příkladu vychází i tvůrci hodně nevšední romantické komedie Sekretářka. Hra má svá pravidla. Pokud na ně přistoupí i divák, dostane se mu vynikajícího filmu. Obohacujícího o nové, překvapivé úhly pohledu. Každý jsme jedinečný, každý jsme jiný, máme svoje specifika, úchylky, někdo je submisivní, někdo dominantní...a tenhle film je výborný... 80% (a pokud vyznáváte S/M praktiky, přidejte ještě jednu poslední * k absolutnímu hodnocení... :-) ) (13.07.2008)

Šteklivé téma, zaujímavý príbeh, ale naivná adptácia. Film (a miera jeho uvetiteľnosti) stojí a padá na detajloch a tie mal Shainberg evidetne v paži. Ale medzi slepými je aj jednooký kráľom a originlaitu uprieť nemožno. Povinnosť pre fanúšikov hollywoodskeho kačiatka Maggie Gyllenhall, ktorá ANO dokáže byť femme fatale. 60% (24.08.2008)

Příjemný malý film s pár velice humornými situacemi. Zajímavé mi přišlo hlavně, že postava právníka kterou hraje James Spader je mnohem větší introvert než ta sekretářka a přitom je ve dvojici ten dominantní. Již zmiňovaný James Spader se role ujal fakt skvěle a byl asi nejkomičtější z celého filmu (pořád dělal takový urychlený pohyby, měl profesionální hlas a připomínal mi T-1000). Maggie Gyllenhaal také zahrála dobře a jakože jsem jí předtím moc nemusel teď jsem trochu změnil názor. Sekretářka je sice trochu netradiční film to ale vůbec neznamená že špatný, přesvědčete se sami. (11.07.2005)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)

Lee (Maggie Gyllenhaal) má sklony k sebepoškozování, nepomůže ani psychiatr. Najde si místo sekretářky u bohatého právníka (James Spader), který je tak trochu sadista. Zdá se, že Lee se má na co těšit. Nevím přesně, co chtěl režisér Steven Shainberg tímto opusem říct, ale vím jistě, že jeho sdělovací prostředky příliš nefungovaly. Kdo film viděl, mně dá jistě za pravdu, že to bylo celkem obyčejné a onu pověstnou kontroverzi jsem v těch nemnoha rádoby kontroverzních scénách hledal marně. Plusem je herecké obsazení, ale celkově je to tak nějak mnoho povyku pro sadistické a masochistické nic. (10.10.2010)