Lincoln

Steven ve finále vykřeše dojemnou pohádku ze všeho. Dokonce i z filmu o tom, jak vlídný pan prezident konečně dostává 89 let staré větičce, že jsou všichni lidé (ehm, tedy muži, že...) stvořeni sobě rovni. Má u toho bandu prvotřídních herců, neselhávající Williamsovy trumpety a Kaminskiho opojnou kameru, jenže dvě a půl hodiny dialogů přesto nadchne jen zřídkakdy. Samotný Lincoln totiž především tahá za nitky a málokdy mu věříte odvážný tah na branku (kde je sakra Liam Neeson, když ho člověk potřebuje?), takže musí zaskakovat divácky vděčný outsider s tváří Tommy Lee Jonese, jehož dějová linka jako jediná nabízí opravdové dramatické pnutí a (pro neznalé) nádhernou katarzi. Kolem to však lítá podle pravítka a nebýt Spielbergovy schopnosti pumpovat emoce, kdykoliv se mu zamane, byl by Lincoln jen další historickou freskou, jíž ocení akorát fandové povznášejících dějin a školní drobota, které rozhýbané obrázky přeci jen poslouží lépe než zaprášená učebnice. V téhle podobě je Lincoln tak tak zkousnutelný pro maintreamové diváctvo, víc než umně oživenou lekci z historie, která klidně mohla skončit o čtvrt hodiny dřív, ale vážně nečekejte. (7/10) P. S. Radši dejte šanci Johnu Adamsovi od HBO. Takhle se americké poklady těží na maximum! (10.01.2013)

Dobová atmosféra je vynikajúca, herci bezchybní a vzhľadom na tému je Lincoln prekvapivo len veľmi mierne sentimentálny. Za ostatných 10 rokov určite Spielbergov najodvážnejší (a najmenej senilný) film. Lincoln však zásadným spôsobom vyžaduje znalosť historických detailov (podobné spracovanie nedávnych udalostí by nebolo také "nudné", lebo zachytiť kontext by bolo oveľa jednoduchšie). Udalosti sú ale neamerickému divákovi dosť vzdialené. Výsledok je tak pomerne úmornou prehliadkou historického múzea, ktoré je síce celkom zaujímavé, ale v štvrtej miestnosti už návštevník stráca prehľad o tom, čo sa deje. (24.12.2019)

Co kdo chce, to od tohodle filmu bude očkávat. Točil to Spielberg, takže z jeho strany na tom nic špatného víceméně není. Daniel Day-Lewis zase pro změnu na tuhle postavu trénoval bůhví kolik let. Každej tvrdí, jak artikuluje jak Abraham, ale přitom ho na živo už nikdo nezažil. Ale jo, já to beru. Jenže bych řek, že takový film má význam fakt jenom pro USA. Tady je to totální průměr, ke kterému nejde něco cejtit. Spíš naopak. Shlédnuto jenom kvůli Spielbergovi a škoda času. (18.10.2014)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)

Tak co hoši, zrušíme to otroctví? Yay or Nay? Lincoln zadumaně hledí. Zákonodárci vyjednávají. Lincoln zadumaně promlouvá. Zákonodárci diskutují. Lincoln zadumaně mlčí. Zákonodárci se hádají. Lincoln zadumaně diktuje dopis. Zákonodárci hlasují. Lincoln zadumaně odchází v dáli. Zákonodárci se radují. Lincoln umírá, tentokrát bez známky zadumání. Řeknu to takhle, pro cílovou diváckou skupinu životopisného historického konverzačního (do prostředí válečného pole se film podívá pouze jednou - hned v úvodu) filmu o slavném americkém prezidentovi a procesu schvalování 13. dodatku americké Ústavy to asi bude dokonalé. Spielberg je mistr svého řemesla, Daniel Day-Lewis mistr svého oboru a oba dva to tady dokazují. Ale upřímně ... koho to u nás /vyjma dejme tomu uměnovědců/ zajímá? Zkrátka pravděpodobně další suchý oscarový vítěz, kterého nebudu mít rád. K dobru nicméně budiž připočteno, že mě to ani chvíli neštvalo aktivně jako Spielbergův předchozí počin. PS: A člověk se celou dobu těší aspoň na ten atentát ... a ono prd. PS2: Stevene, teď už prosím konečně ty roboty. (27.12.2012)