Lincoln

Akademická nuda??!! Zotročte mě, ale ten, kdo tohle tvrdí, prostě nemá příliš zdání o tom, kam až se může rozpínat genialita filmového vyprávění. Lincoln je 150 minut dlouhý, převážně konverzační a interiérový monument, který diváka navzdory jeho znalosti dějinného vyústění pohltí doslova bez jediného škobrtnutí či záchvěvu tvůrčí neobezřetnosti. Příběh, kde není jediná scéna či replika, která by zásadně neposouvala titulní politickou linii nebo nesentimentálně prohlubovala linii osobní a rodinou, jež se následně logicky odráží v rozhodnutích a vývoji té politické. Už se těším, až si to pustím znovu (a znovu), abych si všímavěji vychutnal ten už na první dobrou patrný vyrovnaný rytmus, s jakým se linie střídají, překrývají a doplňují, to vtipné prolínání sukcesivních událostí nebo důmyslné přecházení mezi scénami, které jedna k druhé bez výjimky kompozičně i kontinuálně pasují jako tečka na konec věty. A nemluvě o skvostných hrátkách s osvětlením a pozicemi kamery, o emocích, které umí vyvolat jen chytré zacházení se střihem a směrem vyprávění, a konečně o hereckých výkonech absolutně všech, kdo se před kamerou vystřídali. Lincoln mě přesvědčil o dvou věcech - že Abraham Lincoln byl jednou z největších postav 19. století (samozřejmě i s přihlédnutím k nesporné glorifikaci ze strany filmu) a že Steven Spielberg je největším hollywoodským režisérem všech dob. (16.02.2018)

Ako blesk z čistého neba natočil master a velikán filmu Steven Spielberg jeden zo svojich najlepších filmov v dobe, keď to už od neho nikto nečakal. Dá sa v tom nájsť určitá symbolika, že sme mohli vidieť už dve verzie a dva pohľady na život veľkého muža dvoch veľkých režisérov v čiernobielej podobe, zatiaľ čo Spielbergov uhol nie je čiernobiely ani trochu, a má to svoje opodstatnenie. Tak ako sa v prvých scénach ocitá divák a brodí v blate, pote a krvi národa zmietaného (znížim sa k použitiu klišé) bratovražednou vojnou, zostáva v nej po celý čas, aj keď sa dej prenáša za zavreté dvere honosných salónov, kuloárov a Oválnej pracovne. Spielberg predstavuje citlivý portrét muža, vodcu, ktorý je populárny medzi ľudom a nenávidený medzi politikmi, ktorý dokáže národ viesť, ktorý je spravodlivý a robí vždy to, čo je podľa neho najsprávnejšie - tým však idealizácia "hrdinu národa" končí a začínajú sa pochyby. Ako človek vedomý si svojej zodpovednosti sa dokáže postaviť čelom tomu, čo sa pokladá za zákon, a zmiesť ho zo stola často pomocou pochybných metód, ktoré naštrbujú dôveru v jeho nepoškvrnenosť. Dostáva tým zabrať nielen jeho postava, stvárnená prirodzeným a ľudským herectvom Daniel Day-Lewisa, ale hlavne divák, ktorý sám stojí pred voľbou, čo považuje za legálne, a čo za nutné, keďže tieto dva pojmy sú často v opozícii. Problémom môže byť pre niekoho skôr záber filmu, teda posledné mesiace Lincolnovej vlády, kedy bol, metaforicky povedané, navonok pevnou skalou, o ktorú sa rozbíjajú vysoké vlny a zvnútra malou bárkou na rozbúrenom mori, ktorej neustále hrozí prevrhnutie. Pod tlakom si zachováva chladnú hlavu a je využitý aj ako jeden z prvkov spielbergovského nadhľadu, alebo lepšie povedané striedmeho humoru, najmä pri rozprávaní historiek a niektorých odľahčujúcich scénach. I tak je to film ťažký, ktorý rozhodne nie je pre každého a divák by si mal dva razy premyslieť, či sa do toho chce skutočne pustiť. Odmenou pozornému a trpezlivému bude úžasné spracovanie záverečnej kapitoly osudu jedného z najslávnejších amerických prezidentov, umocnený famóznym hereckým koncertom Daniel Day-Lewisa a Tommy Lee Jonesa so skvelou hudbou a výpravou, na ktorý sa len tak nezabúda. Byť toto posledný Spielbergov film, bol by to úžasný filmársky epitaf a odkaz budúcim generáciám. 95% (17.03.2014)

DODATEK K ÚSTAVĚ SPOJENÝCH STÁTŮ. ČLÁNEK 1: OTROCTVÍ I NEVOLNICTVÍ, POKUD NEJDE O VÝKON TRESTU ZA SPÁCHANÝ A ŘÁDNĚ DOKÁZANÝ ZLOČIN, JE ZAKÁZÁNO VE SPOJENÝCH STÁTECH A NA VEŠKERÉM ÚZEMÍ, PODLÉHAJÍCÍM JEJICH JURISDIKCI..... /// …ON, všemi lidmi milovaný… ano, svádí to k úsměvu, k odsouzení z patetismu, ale nechcu to tak brát… TOHLE MÁ BEJ HISTORIE! Lingvistický orgie a tuny politiky. Vlastně jen a jen tuny slov a politiky. Máte na to? (řečnická otázka autora komentáře pro všechny nerozhodnuté potenciální diváky….) A může bejt vůbec hlasování o přijetí víc jak 145 let starýho dodatku drama? ,,TVOŘÍME HISTORII“ ….no tak dobře, ale přes všechen můj zájem o politiku, přes všechny klady a někdy až parádní divadelní herecký výkony – tohle už (zřejmě) nikdy nedám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Team of Rivals: The Political Genius of Abraham Lincoln“, kterou v roce 2005 napsala Doris Kearns Goodwin číst nebudu. 2.) Viděl jsem první díl a čekám na pokračování. 3.) Chcu zjistit, jestli Steven trumfnul Timura. 4.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (10.01.2013)

Velká slova, vzletné proslovy a svým způsobem jen jeden velký Lincolnův bonmot. Spielberg tuhle část americké historie tak dlouho adoroval, až vznikl pouhopouhý průlet učebnicí dějepisu. Krátké rodinné pasáže vypoví o hlavní postavě drobné střípky a jde se čistě po dodatku, míru a politickém vyjednávání. Bez emocí, bez zápalu. Jen s dokonale vysoustruženou výpravou a nulovou přidanou hodnotou. A že Daniel Day-Lewis nebude Abrahama hrát, ale beze zbytku jím bude, jsme přece všichni věděli snad už před první klapkou. Těžké zklamání je teď o to větší, že Steven očividně natočil (další) svůj vysněný opus magnum a mě potěšil jen občasnou Jonesovou uvolněností a podle očekávání i scénou samotného hlasování. Lehce problematický Válečný kůň vypadá v novém světle jako dokonalá dobovka. (05.01.2013)

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)