Režie:
František FilipScénář:
Petr MarkovKamera:
Alois NožičkaHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Jaromír Hanzlík, Hana Maciuchová, Milan Klásek, Petr Haničinec, Radoslav Brzobohatý, Alois Švehlík, Miroslav Vladyka, Jiří Adamíra, Robert Vrchota, Oldřich Vlach, Jiří Lír, Josef Mixa (více)Obsahy(1)
Čtverec mizení – co ta dvě slova znamenají, zůstává dlouho záhadou i kriminálnímu technikovi Šulcovi (J. Adamíra). Uslyšel je z úst sympatického Pavla Bláhy (J. Hanzlík), novopečeného poručíka pražské kriminálky, který po studiích na právnické fakultě řeší svůj první případ. Znají to všichni absolventi, to rozechvělé čekání na prvního pacienta, prvního klienta, první sólový koncert. Pohrává si s kartami, na tváři lehký úsměv, hluboko v srdci tréma. V hlavě jediná otázka: Bude to šestáková vloupačka? Nebo konečně pořádný případ? Netuší ještě, že „jeho“ mrtvola právě v té chvíli padá k zemi a řidič vozu, který srazil muže uprostřed liduprázdné ulice, ani nepřibrzdí, naopak s bravurní jistotou ujíždí z místa činu… (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Název krimi příběhu zní jako nějaké zaklínadlo. Taky jsem přemýšlela, co to může vlastně znamenat. Nakonec byly všechny indicie postupně odhalovány, až se to všechno na sebe nabalilo jako sněhová koule. Hanzlík byl jako detektiv nemastný a neslaný. Nepomohly mu ani kouzelnické fórečky. To Jiří Adamíra byl úplně jiné kafe. Holt to byl polda se zkušenostmi ze staré školy. Ten konec všemu nasadil korunu. ()
Tak nejdřív jsem si říkala, přímočará nuda doprovázená klasickou osmdesátkovou filmovou hudbou. A k tomu hustý, hodně hustý obsazení. Ale zhruba tak od půlky se to celkem svižně rozjelo. Musím říct, že Hanzlík byl naprosto bezchybný a ostatní, sakra, též. A ta rozehraná závěrečná hra u jednoho stolu, ta byla strhující. Skvělé herectví! Takže nakonec odcházím s velice dobrým dojmem z této nenápadné TV inscenace. ()
Malá česká televizní detektivka bez života v režii rutinéra Filipa mě probrala z transu až při závěrečném gagu v kadeřnictví, když se rozezpíval Karel Černoch spolu s hitem Kdo zůstal trochu kluk. Bývalo by bylo trochu zajímavější sličnou Maciuchovou párovat s Adamírou (tedy i před kamerou), ale scénář předepsal schůzky s Hanzlíkem a to byl kámen úrazu. ()
Myslel jsem si, že téhle televizní klasice dám lepší dvě. Je to napůl studiový a takový přitroublý, za což rozhodně může ten Hajzlík. Nejdřív zruinoval záchranku a pak se dal ke kriminálce. Ale když nad tím přemýšlím, tak nejenže každá postava, krom křoví, je obsazena dokonce nějakým hercem či herečkou, ale oni, překvapivě, hrají. I Hajzlík! Škoda, že nehráli něco lepšího. Soundtrack asi (snad raději) nebude, protože během filmu to bylo nijaké a pak to přerazil Karel Černoch se srdcervoucím dojákem v okamžiku, kdy měl být záběr na vraha smažícího se na elektrickém křesle. Až zjistíte, kdo to byl, jistě pochopíte. Ne, nebyl to bohužel Hajzlík, ten detektiv vyrábějící si případy byl v jiným filmu, zapomněl jsem jméno. Je to zkrátka mdlý, celkem originální avšak křečovitý, průhledný a levný. Ale dobře zahraný. ()
Tak podivná detektivka nás jako školáky ZŠ učila, jak žijí tehdy dospělí. Jde jim jen o peníze, a jediný, komu nejde, tak je vyšetřovatel. Vůbec se to neshodovalo s hesly doby, a socialistickou morálkou, takže se divím, že takové detektivky ukazující pravou tvář lidí procházely přes tehdejší cenzuru. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (5)
- Píseň „Kdo zůstal trochu kluk“, která zazní ve filmu, nazpíval Karel Černoch, složil Zdeněk Marat a textem opatřil Petr Markov. (sator)
- Točilo se převážně v pražské Michly. (sator)
- Kriminalisté mluví o možnosti, že by pachatel zanechal na sedačce vozu výpotek. I kdyby v té době uměla česká kriminálka takové stopy sejmout, neměla k dispozici test DNA. První kauza, kde byla pachatel odsouzen na základě důkazu testu DNA na území České republiky, byla poprvé uplatněna a později soudem akceptována v roce 1992 v případě vraždy 19leté studentky pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. (sator)
Reklama