Jamamba

Srdeční záležitost, oblíbená pohádka mého dětství. Vždycky mě přitahovaly podobné, v příšerných kulisách sehrané, pseudoasijské, pseudojaponské pohádky (namátkou si vzpomínám na Donutila v legendární pohádce Rozsudky soudce Ooky). U Jamamby musím pochválit zdařilou výtvarnou stylizaci a barevnost. Z herců se mi líbil Trávníček a zejména paní Adamová. Pamatuju si, že jako malý jsem měl z této pohádky velký strach a objevivší se Jamamba mi vždycky dokázala pořádně nahnat. (19.03.2008)

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podání Pavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí. (06.05.2023)

Vyju hlady, vyju hlady / žeru krávy, psy i hady / žeru zvěř a žeru lidi / kdo mi padne do drápů / toho rozsápu... I když původní hrůza z papundeklové klasiky Studia Kamarád s přibývajícími léty a otrlostí hodně vyvanula, efektivita papundeklové výpravy, karnevalových kimon a líčení a pokusů herců o ztvárnění Asiatů (a Adamové o tom, jak zahrát lidožravého démona) dodnes udivuje. Snad i proto, že 'autor učebnic' Jiří Žáček nepodlezl dětskému divákovi v rovině scénáře, sice poznamenaného středoevropskou televizní představou o dálnovýchodnosti, ale hravě překonávajícího dnešní produkci. No tak pojď ty moje jehňátko, moje kůzlátko... / Co říkáš? / Že tam budem' za krátko... (21.01.2023)

Viacerí z vás si iste spomínate na časy, keď sa v bývalom socialistickom Československu točili televízne inscenácie na motívy rozprávok z orientálnych krajín, kde však hrali naši herci namaskovaní za aziatov. Bol to taký nepodarený rasový naivizmus. To je presne aj tento prípad. Mladý, japonský rybár, ktorého hrá Pavel Trávniček, sa vydá do sveta hľadať zvonček šťastia, čo ukradla jeho milej lesná príšera „Jamamba“. Na túto rozprávku ma upozornil uživateľ SOLOM. recenziou, ktorú zverejnil na doméne horror.cz. So Solom väčšinou súhlasím, no v tomto prípade nezdieľam jeho nadšenie. ** (21.12.2012)

Jářku, děti, byla to věru podivná pohádka. Sličná Jukiko měla zřejmě něco s očima, nejen že nebyly šikmý, navíc se zašilhala do Pavla Trapníčka, kterej jí utáhl na lehce zasmrádlou leklou rybu. Dost neurvale se v poslední době navážím do chudáka Kanyzy (s knírem nebo bez), ale tenhle neherec, jehož jednotlivé role polodementů jsou od sebe zcela k nerozeznání, je snad ještě o nějakou tu třídu níž. A dokonce i samotná čarodějka Jamamba byla nějaká opožděná. Tancovala sice pěkně, ale jinak si teda nedovedu představit, jak mohla naletět na tak starej trik s proměnou v bezbranýho tvora. Ten je známej z kdejaký pohádky snad každýmu parchantovi do šesti let. Její mezery v literatuře pro děti tak bylo jediný štěstí pro tragicky naivního hlavního hrdinu, takže šťastnej konec byla vlastně náhoda. Tady je názorně vidět, jak je důležitý číst namísto vyvádění neplech někde po nocích. Kdyby nelenila a zařídila si průkazku do místní knihovny, mohla mít chutnou pečínku (až by se sliny sbíhaly) a hlavně bejt živá, nikoliv rozmáznutá ošatkou na podlaze. A Jukiko si mohla najít opravdovýho nabíječe namísto týpka, kterej sbírá chcíplý ryby ve stoce za vesnicí. Když tak přemýšlím, byl to vůbec šťastnej konec? (10.06.2015)