Obviněný

Seveřané tyhle „láskyplné optimistické komorní psychologická dramata“ jednoduše mají v krvi. Asi to bude tou dlouhou zimou a nekončící tmou. Nemá cenu cokoliv vyzdvihovat, zásadní přednost snímku tkví ve faktu, že drží pohromadě jako CELEK. Přesto mi to nedá. Anklaget, to je zejména mistrně rozkrytá a vyobrazená psychologie hlavních postav, Troels Lyby a naprosto precizní (volně plynoucí) režie – to jsou základní tři atributy tohoto snímku. J. Thuesen přesně věděl co chce natočit a také toho k jeho (a nutno podotknout i té mé) spokojenosti dosáhnul. Ikdyž mluvit (v případě tohoto snímku) o spokojenosti (v kontextu tématu, kterého se dotýká) se zdá poněkud zvrhlé. Nemluvil bych zde o nějakém překvapivém „šokujícím“ konci (k němu snímek tak nějak směřuje, vše tomu i nasvědčuje a především o něj v prvé řadě nejde). Zásadní rozdíl a „velikost“ snímku oproti svým „bratříčkům“ tkví ve faktu, že režisér zde nevyobrazil Henrika jako nějaké bestiální monstrum, ale psychicky narušeného, (nemocného) ČLOVĚKA. (důkazem budiž věta: „na to musí být dva a ty jsi nikdy neřekla NE“). On tomu skutečně věřil! Režisér pouze předkládá fakta a nechává na samotném divákovi, ať si udělá ú(roz)sudek sám. Vždyť co může být horšího, než se dopustit příkoří na svých dětech?! NIC! Proto ten konec má takovou sílu a dopad na diváka. P.s. to uživ. Caminzind. Velká gratulace k „daru prozřetelnosti“. Pouze s dovětkem, že v tom výčtu tvých geniálních deduktivních (téměř jasnovideckých) vlastností mi schází ta nejpodstanější-Nevyzrálost. Zkus si přečíst svůj komentář za pár let. V lepším případě se hodně zarazíš a (možná) i zastydíš, co jsi to tenkrát vyplodil a unikl ti význam snímku a zásad. myšlenka, kterou režisér nastolil (ne o „prvoplánovém šokujícím konci“ to opravdu nebylo) a nemusíš mít strach, ZNEUŽITEJ jsem se rozhodně necítil! V horším případě Ti to nedojde, v tom případě tě upřímně lituju. (23.09.2011)

Potkat Skandinávii, to je pro mě jako když pobožný najde na zemi Bibli. Líbí se mi preciznost psychologie postav, ale i kvalita hereckých výkonů. To vše by tento film měl, s čímž jsem i počítal. Co jsem ale nečekal, že tenhle film bude těžce bez emoční. Vlastně jsem celou hodinu a půl pozoroval problém rodiny, která mi byla vysloveně u prdele. To není úplně v pořádku, ne? (10.11.2015)

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů. (11.01.2013)

Čtyřicátník Henrik, instruktor plavání, šedá bradka, ustupující vlasy na spáncích. Manželka Nina, výkonná tajemnice, bez bradky, naprosto věřící manželovi. Do té doby št'astný pár, vychovává 14tiletou dceru Stine. Jednoho dne Stine obviní vlastního otce z incestu. Od této chvíle se divák stává loutkou v rukou režiséra, který Stine záměrně drží dlouhodobě mimo hru, a víme o ní jen to, co říkají jiní. Stine již dříve podobně lhala, proto má Henrik plnou podporu manželky...Hodně nepříjemné psychologické drama, kde stále cítíte a tušíte, že něco není tak, jak se zdá být. Otázky a odpovědi jsou možná jasné, ale jen do té míry, do jaké jsou diváci vmanipulováni. (13.08.2014)

Během filmu mi utkvěla myšlenka: opravdu je tak špatné, když se otec vyspí se svou dcerou, zvlášť když to oba chtějí? Tematicky podobné Honu (až bych tipla jakési kopírování), ale tento film jde dál a hloubš a není tak prvoplánový. Zde se řeší něco ještě zásadnějšího a to kdo byl vlastně v tu chvíli ta oběť? Opravdu je člověk povinen být i ve chvílích vzrušení natolik uvědomělý a myslet racionálně, když to jaksi nejde? Hranice všeho určuje kulturní zvyk. (01.07.2014)