Režie:
Jean-Marie PoiréKamera:
Jean-Yves Le MenerHudba:
Eric LeviHrají:
Christian Clavier, Jean Reno, Valérie Lemercier, Marie-Anne Chazel, Isabelle Nanty, Arielle Sémenoff, Katja Weitzenböck, Michel Scourneau, Gérard Séty (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Drátěnou košili v pračce nevypereš, aneb současná doba si nedokáže vážit statečných rytířů. Stačilo se jen omylem napít lektvaru namíchaného nepřátelským kouzelníkem a rázem se rytíř Godefroy a jeho sluha Jacquouille (již podle tohoto jména poznají Francouzi, že se jedná o zcela neurozeného člověka) ocitli ve 20. století. Samozřejmě, jak už to ve Francii bývá, našli své potomky, i když zrovna ne na takové úrovni, jakou by si představovali. Šlechta, potomci statečných rytířů, zchudla a v jejím zámku se naopak usídlil potomek vykutálených sluhů, který si jen změnil jméno z posměšného Jacquouille na důstojnějšího Jacquarta. Samozřejmě, že se pán i jeho sluha nejdříve ocitnou v blázinci, ale šlechtická krev se nezapře a Beatrice, jako přímý potomek rytíře Godefroy de Montmirail, se o svého předka postará... Režiséra Jean-Marie Poirého známe především díky jeho vynikající komedii Operace Corned Beef, kde se také objevila trojice komiků, kteří ve Francii patří ke špičce v tomto žánru: Jean Reno, Christian Clavier a herečka s neobyčejným komediálním talentem Valérie Lemercier. V Návštěvnících si je navíc užijeme v dvojrolích předků a potomků. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (493)
Pro mě naprostá stupidita, v které se dokonce i jeden z mála mnou oblíbených francouzů Jean "čistič" Reno totálně vyhořel a jeho kamený výraz naprosto neodpovídá mým představám komediálního herce. Celé (už) trilogie je pro mě velkým zklamáním a každý díl je nechutně nudný. Christian Clavier jako jeden z mála komediálních herců v tomto filmu je slabý průměr a scénárista ani reřisér pořádně nevyužil žánr komedie. ()
Originalita se prvním "Návštěvníkům" upřít nemůže, přesto je beru pouze jako předskokana k mnohem střelenější a vtipnější dvojce (*****). Pořád se rozhoduji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami (dojem mi kazí ne zrovna povedený český dabing), ale nakonec zaokrouhluji - díky božímu Clavierovi - nahoru a dávám čtyři.:-) ()
Tak tímhle směrem se měla ubírat francouzská komedie po době útlumu, kdy přestali hrát takový velikáni jako Louis de Funès (nar. 1914, Francie), Jean-Paul Belmondo (nar. 1933, Francie) a Pierre Richard (nar. 1934, Francie). Protože to, co zde předvádí hrdý a čestný zbrojnoš Godefroy a jeho věrný bastard Jacqouille by se mělo zapsat do dějin světové kinematografie jako manuál jak udělat úspěšnou a zábavnou komedii. Od počátečního seznámení v dobách temného středověku, kdy život poddaných měl menší cenu než cena prasete až do ocitnutí se v dnešní době plné aut, smradlavých továren a všudepřítomných nákupních center. Z počátku naši hrdinové nechápou, co se s nimi stalo, protože tohle nebylo v plánu, ale jejich živočišné pudy jim zábavnou formou pomůžou uskutečnit svůj původní plán a s jednou malou odchylkou, která se bude řešit v druhém pokračování této komedie se jim vše podaří. Pamatuji se, že jsem byl na tomto skvostu dokonce dvakrát v kině a poté jsem si to musel koupit na VHS a později na DVD a musím přiznat, že jsem si pokaždé obrazně nachcal do kalhot, že jsem ani ty Pamprsky nestačil vyměnovat. Mám rád filmy, kde se cestuje časem a když je do toho zamotán komediální prvek, což v tomto případě je bez pochyby, tak jsem nadměrně spokojen. Jeana Rena jsem v té době už znal ze snímku Brutální Nikita (1990), ale Christiana Claviera jsem viděl v té době poprvé a jasně mně převědčil o jeho komediálním talentu poprvé a rozhodně ne naposled.Můžeme zde vidět kouzlo francouzské sceněrie, ať už v dnešní době nebo v době středověké, kdy ten život musel být fakt krušný. Ale zase se stavěly ty nádherné hrady pro šlechtu, která nádherně v tomto případě vtipně zotročovala spodinu na úkor svých prožitků. Za vrchol francouzské komedie devadesátých let dávám jasnejch 100%. ()
„Saracén!“ Smrdutý sluha Jacquouille není jen zabedněný zpátečnický xenofob, ale i vůl, protože nepozná Maura.. Vykradnout po svém Čáryfuka nebyl špatný nápad a udatný rytíř Jean Reno se s kastrolem na hlavě překonává, nicméně je tam pár much. Sice ne tolik, jako u člověka, co se naposledy koupal před dvěma měsíci a to ještě v řece, ale je. Nedostatečné využitá konfrontace „cizinců“ s moderní současností (výjimkou budiž hledání azylu v kostele a nefunkční louč ze zdi), naspeedovaná uřvaná mluva většiny postav či třeba fraškovitý tón, který většinou eskaloval u scén s Uriel Kratochvílovou od francouzských popelnic. I vzhledem k ohlasům všechna další pokračování milerád vynechám a něco mi říká, že jejich režisér Poiré by si nejraději cvakl lektvaru a vrátil se do roku 1993.. ()
Z téhle komedie žijeme na všech středověkých akcích, které navštívím. Totálně šíbnutý a fekální humor plný nelibých závanů, anusu a vyměšovaných tekutin, Christian Clavier co odporný sluha Jacquouille, Jean Reno coby noblesní rytíř de Montmirail a čelní náraz středověku do současnosti. Crazy komedie jak má být, ztřeštěná, odpočinková, svá... Jedna z nejlepších komedií, co znám. Můžete ji osočovat z přízemnosti, ale sakra přečtěte si Mastičkáře nebo Rabelaise a možná vám dojde, že dva středověcí vykukové by si v současnosti počínali přesně tak, jak Návštěvníci naznačují... ()
Galerie (39)
Zajímavosti (12)
- Približne v 66. minúte filmu, keď Godefroy (Jean Reno) a Jacquouille (Christian Clavier) pozerajú na zámok, v ktorom žili v 12. storočí, tak konštatujú, že sa odvtedy veľmi zmenil. Godefroy sa posťažoval slovami: "Toto je snáď lup Vizogótov!" Zámok však sotva mohol mať niečo spoločné s Vizigótmi, keďže Godefroy prišiel z roku 1123 (ako sa hneď na začiatku filmu spomenulo, v ktorom roku sa dej odohráva), vtedy Vizigóti ako takí už boli minulosťou. Posledné zmienky o nich pochádzajú z roku 721, keď zomrel posledný vizigótsky kráľ Ardo. (AxelWers)
- Film sa svojím rozpočtom 9,5 milióna eur stal vo svojej dobe najdrahším filmom francúzskej kinematografie. (Raccoon.city)
Reklama