Poslední pevnost

Není nic víc, než zemřít se svou hrdostí a ctí pod vlajicí americkou vlajkou. Holt se budeme muset smířit s tím, že se podobné filmy s vojenskou tématikou budou dál využívat spojení národní vlajka + hrdé projevy, ale mě to v určité míře nevadí - prostě to k tomu tématu patří. Filmu dominuje dvojice Redford - Gandolfini díky níž se nakonec dostanu někam k 70%, ale několik nelogičností a scénáristických mezírek jsem prostě přehlédnout nemohl. (15.09.2007)

No, není to až tak špatnej film, jako většina z vězeňskýho prostředí. Jenže má hodně nedostatků ve scénáři a to opravdu velkých. Nejhlavnějším je, že nekompetentnost ředitele věznice či jeho "krutost"vůči trestancům prostě nemůže být důvodem vzpoury. Vždyť on ani nezadržuje poštu Redfordovi, nešikanuje nikoho, nenechá nikoho mlátit (kromě jednoho případu, kdy se vězeň vzpíral a pral se) a kromě občas drsnějšího jednání, jež bychom pravděpodobně neuznali ve vojenské jednotce (co si budeme namlouvat, i tam patří), ale mezi věznitelem a odsouzenci ho očekáváme, nic špatného nedělá. Vím, že vězni mají taky nějaký práva, že se dnes "převychovávají" a ne "trestají", ale vězení zde zobrazené je vlastně jen trochu jiný skautský tábor, kam nesmí ženy a ze kterýho se pouze nesmí odejít. Vězni tam nikde nepracují, pořád se jen procházejí po dvoře a povídají si, případně když už provozují nějakou činnost je to stavění jakési "Hladové zdi" na dvoře, což je však pouze dobrovolné, případně plánují záškodnickou činnost. Jídlo mají denně takový, že každej obyčejnej člověk jí hůř (co jsem tak zahlídl tak aspoň šest sedm různých součástí od zeleniny, masa, přílohy...). A to se milému bývalému generálu nelíbí a rozhodne se z jakéhosi mně neznámého důvodu (jistě, je tam jeden mrtvý, ale ten si za smrt může sám svou hloupostí) vzbouřit vězení a převzít kontrolu. Možná kdyby byl ředitel vězení skutečná mrcha, jako Donald Sutherland v Kriminálu nebo Bob Gunton v Shawshanku, pak už by se dalo uvažovat o vzpouře jako možné pomoci, ale tady by jim ještě napařili mnoho let navíc a Gandolfinimu dali metál za její potlačení. Navíc je tu tolik zatracenýho patetismu až je to člověku nepříjemný. Ve vězení nejsou hrdinové a samí nevinní a čestní lidé. Kdepak, tam jsou i takoví, ale převážně ne, tedy kromě amerických vojenských věznic, kde je výkvět tamní společnosti. Jindy Při srovnání se starším Redfordovým snímkem Brubaker tento vychází jako spíš parodie. Věznice v Brubakerovi byla věznice, kde by se vězni vzbouřili. Ti, kdyby byli ve věznici odsud, považovali by to za letní tábor. (23.04.2006)

„Tak to aby som išiel baliť.“ – „Tak to aby ste išli baliť.“ Klišé a stereotypná réžia je jedna vec, zaujímavo vyhrotený psychologický súboj dvoch hrdých, neústupčivých mužov, druhá. Práve dominantné výkony skauta Roberta Redforda a zrejme už navždy nedocenenej hlavy rodiny Sopránovcov, Jamesa Gandolfiniho, robí z POSLEDNEJ PEVNOSTI pôsobivú väzenskú drámu. Pôsobivú, ale nie takú výbornú, ako FRAJER LUKE alebo nedajbože VYKÚPENIE Z VÄZNICE SHAWSHANK. Škoda béčkarského akčného riešenia problémov v druhej polovici (streľba, padanie helikoptér), oproti prvej (inteligentnej) polovici je to značný prepad kvality. (04.06.2009)

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

Vojenské vězení vedené pevnou rukou plukovníka Wintera (James Gandolfini) dostane nového nájemníka - bývalého hrdinu ze všech možných válek, generála Eugena Irwina (Robert Redford). Jenže už první osobní setkání nedopadne vůbec dobře, a plukovním Winter se rozhodne generálovi pobyt ve vězení pěkně osladit. Ale generál Irwin si svým přístupem ke kolegům vězňům vybuduje respekt, a rozhodne se ukázat světu Winterovy praktiky. A to Winter rozhodně nechce dopustit. Mezi vězni a dozorci se rozpoutá opravdová válka ... Oproti ostatním zde komentujícím mi americký patriotismus (= není důležité jestli zemřete nebo ne, hlavně že zachráníte americkou vlajku) vůbec nevadí, a tak jsem se u filmu docela příjemně bavil. Dvě hodinky utekly jako voda, ale musím podotknout, že mnohem větší zásluhu na tom má James Gandolfini než Robert Redford. A vzhledem k tomu, že se dokáži odprostit i od takových elementárních logických problémů (kde ku.va vzali vězňové zápalné bomby a katapult), tak klidně dám čtyři hvězdičky... (13.01.2011)