Poslední pevnost

Čekal jsem další vězeňskou bombu. Místo toho jsem dostal salut a americkou vlajku, zaštiťující pouze pravé vlastence (vězně). Nefunguje zde nic, co dělá vězeňské dramata zajímavé. Všichni vězni jsou poslušné ovečky Redforda, kterého by ve skutečnosti muklové roznesli na kopytech. Drsnost dozorců, proti které věznové bojují, takřka neexistuje. Suché "gumové" střílení a stání celý den v dešti, je hlavním důvodem vzpoury. No to je mi teda důvod. Závěrečná akce je tak trapná, že pohřbívá alespoň málo, co charisma Redforda dokázalo vybudovat. Konečné pověšení vlajky je vrchol trapnosti. 40% 29.12. 2009 (29.12.2009)

No... Myslím si, takovej klasickej filmek pro Ellmariachiho. Musím mu to doporučit :) Z mýho pohledu - dlouhý, Redford slabej jak čaj a chvílema opravdu směšnej! Na to jak silně a dojemně to má vypadat, je to opravdu komickej kousek! I když hudbě jako z Ramba se vytknout nic nedá! Nicméně na nečekanej a neplánovanej film, je to krásný a milý překvapení a koukat se na to není úplně nejhorší. 60% (25.11.2014)

Výstavba tohoto těžce vlastenetckého dramatu ničím nepřekvapuje. Přes počáteční seznámení s prostředím a místními pravidly až k finále, zužitkovávajícímu všechny dříve předvedené finty. Redford pateticko-generálsko-otcovskou roli obohacuje jen nepatrně, mnohem zajímavější je sledovat velmi umírněného a přesto děsbudícího Gandolfiniho. Co však filmu skutečně ubližuje a tudíž i ubírá body je finále, které se příliš podřizuje předem nalajnovanému válečnému vyústění. Na úkor logiky, přirozeně. Máte-li rádi vězeňská dramata a plápolající americkou vlajku na pozadí, zkuste to. Jinak není oč stát. 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X,ScreamJay, Torrance, silent cut (23.04.2006)

Má soukromá vojenská/vězeňská guilty pleasure. Robert Redford v hyperpatetickém dramatu o lidské a vojenské cti za zdmi věznice. Óda na padlé anděly ve stínu hvězd a pruhů. Netuším, z jakého důvodu na tento film dostanu jednou za čas neskutečnou chuť a nechám se unášet na vlnách dobývání Poslední pevnosti. (22.03.2006)

Snůška ohraných klišé, které lze najít v každém vězeňském filmu (despotičtí bachaři;zranitelný kluk, který to musí odnést jako první, aby došlo k vytoužené odplatě;vězeň,který v sobě nalézá ztracené ideály atd.) se stává něčím výjimečným až ve chvíli, kdy dojde na konečnou bitvu o věznici. Ta je tak zručně natočená (obsahuje pár opravdu silných scén), že do té doby podprůměrný film, vyzdvihává o několik řádů výš. (05.05.2005)