Ulisse

Považuji za zajímavé, že ačkoli Homérův epos Ilias časově předchází eposu Odysseia, v 50. letech byly oba zfilmovány - s dvouletým odstupem - v opačném pořadí. Za pozdějším snímkem Paris a Helena, který je volnou adaptací zmíněného Homérova eposu Ilias, však stáli jiní tvůrci, a oba filmy - kromě toho, že zpracovávají klasickou antickou látku a byly natočeny v italsko-americké koprodukci - spojuje pouze herecký výskyt Rossany Podestà (Nausikaá vs. Helena). Jinak je celkové pojetí obou filmů značně odlišné - zatímco Paris a Helena je klasický zástupce monumentálních výpravných velkofilmů, jaké byly v té době v oblibě, a dodnes udivuje svou propracovanou obrazovou stránkou, která měla ohromovat (film je zahlcen množstvím davovým scén s armádou komparzistů a obrovskými kulisami), tento starší snímek sledující Odysseova dobrodružství působí vedle něj o poznání skromněji (rozpočtově se oba filmy absolutně nedaly srovnávat - $500,000 za Ulisse vs. $6,000,000 za Parise a Helenu, alespoň pokud lze IMDB věřit). A za sebe musím i říct, že mě tento film tak nebavil, jako jeho novější bratříček - doba vzniku je z něj opravdu hodně znát, což se neprojevuje jen v slabé úrovni trikových záběrů, ale i v jeho jakési celkové statičnosti - relativně krátká stopáž 94 minut zde působí mnohem delším dojmem, a film navzdory svému dobrodružnému založení dokáže jen velmi slabě vtáhnout do sledovaného děje, nota bene v případě moderního diváka, jehož nároky na napínavost a zábavnost příběhů jsou na zcela jiné úrovni, než tomu v 50. letech. Osobně mě naopak ani tak nemrzí, že z Homérovy předlohy toho bylo samozřejmě nesmírně mnoho vypuštěno - film si podle mě z eposu vybral dobré části, přičemž nejvíc mě asi bavila dějová linka s obrem Polyfémem a čarodějnicí Kirké (tu zde ztvárnila Silvana Mangano, která ve filmu rovněž představuje Odysseovu manželku Pénelopé - tento tvůrčí nápad, obsadit stejnou herečku do dvojrole odlišných postav, mě velmi zaujal). Líto mi je spíše, že ačkoli se ve filmu o bozích často mluví, do děje nijak nezasahují, což je zcela v rozporu s Homérem, kde jsou olympští bozi naprosto kardinálním hybatelem veškerého dění a lidé jsou v jistém smyslu pouhými loutkami v jejich všemocných rukou. (Podobné to je i ve filmu Paris a Helena, a byť to z filmařského hlediska chápu, coby člověk obeznámený s Homérovým textem to prostě nesu nelibě). Pokud jde o obsazení, Kirk Douglas v titulní roli je naprosto fantastický a typově se pro roli Odyssea dokonale hodící - osobně zde na mě udělal podobně impozantní dojem, jako v životopisném snímku Žízeň po životě, kde naprosto dokonale ztvárnil postavu malíře Vincenta van Gogha - začínám k tomu chlapíkovi, který mimochodem dodnes coby více než stoletý stařík žije, chovat čím dál větší respekt). Stejně tak zmíněná Silvana Mangano je skvělá a film ji zde zachytil na vrcholu její krásy. Naopak další zmíněná - Rossana Podestà - zde má jen malý herecký prostor, a působí spíše jen dojmem nevýrazné šmudly - teprve o dva roky později její půvaby v roli Heleny zazářily naplno. Za zmínku ještě stojí Anthony Quinn, který je coby Antinoos rovněž výborný. Vzato kolem a kolem, jsem velmi rád, že jsem měl možnost tento zapomenutý film zhlédnout, a minimálně v některých scénách mě vyloženě dostal (výroba vína pro Polyféma, zjevení mrtvých na ostrově Kirké) - je to takový roztomile starosvětský film, na který lze dnešnímu očima pohlížet jako na sympatickou oslavu mužských ctností, které jsou dnes tolik na úbytě - přál bych dnešnímu mužům mít v sobě alespoň polovinu hrdinského ducha a mužnosti, jakou měl právě Douglasův Odysseus. (08.07.2017) (méně) (více)