Star Trek II: Khanův hněv

Pre netrekkies asi najpristupnejsi zo starych Star Trekov, kedze pribeh obsahuje standardneho zloducha, ktory sa chce pomstit Kirkovi. Nastastie sa nezabudlo aj na nejaku tu myslienku, takze tentoraz a pojednava o tom ako je clovek schopny vysporiadat s ulohou pri ktorej musi celit smrti najprv nanecisto pri teste Kobayashi Maru a na konci v dojimavom finale aj natvrdo. Takze trekkie sa filozoficky nazral a aj fanusik tupej akcie zostal cely. Tento diel ma konecne dynamicke tempo. Skvele akcne sceny, ktore aj po rokoch posôbia trikovo perfektne. Finalna bitka dvoch vesmirnych lodi mi pripomenula bitky ponoriek, co mi dokonale sedi. Ricardo Montalba je pôsobivy zaporak, ktory vyvola strach aj respekt. Akurat trekkie, ktori videli serial sa pousmeju nad jeho schopnostou dokonale si pamätat aj ludi, ktorych nikdy nevideli, kedze Chekov v dobe, ked sa v serialy objavil Khan este nehral. Ale som rad, ze mal tentoraz dost velky priestor. Na rozdiel od Sulu a Uhury, ktori su zase do poctu. Schotty ma niekolko vydarenych hlasok a v centre deja je znova hlavna trojka Kirk, Spock, Kostra a tentoraz si uzijeme dostatok ich vzajomneho popichovania. Z novych postav zaujme Kirstie Alley ako Saavik. Skoda, ze ju v dalsich dieloch preobsadili. Dozvieme sa aj nieco o sukromi Kirka. Pacilo sa mi, ze posadka ma konecne poriadne uniformy. Hudba je znova fantasticka. Takze vysledkom je spickove akcne sci-fi, ktore nezabuda aj na myslienku a to cele v Star Trekovom prostredi s postavami, ktore mam rad. 8/10. (02.10.2016)

Několikanásobně lepší než než první film, ale osobně nemůžu dát filmu, který místy okatě vykrádá Impérium vrací úder (stavbou příběhu, formálními prostředky), maximální hodnocení. Ale jinak opravdu slušné. Uhuře se zvětšilo afro, McCoyovi obarvili vlasy a Kirk malinko přibral, ale hned v první scéně si ze svých vrásek udělá legraci a to samo o sobě posouvá Star Trek trochu dál k lehkovážnému sci-fi blockbusteru, který se nesnaží zbytečně filosofovat a místo toho spoléhá na solidní triky, výborné akční scény a pořádnou dávku napětí, doplněnou, jako třešničkou na dortu, vypečeným cliffhangerem. Meyer umí. (25.04.2009)

Velmi povedený Star Trek, jehož sledování mi prakticky znemožňuje Hornerova hudba. Ta je z velké části takřka identická s jeho velkoopusem "Planeta Krull", který sice vznikl o pár měsíců později, ale vzhledem k blízkostí obou projektů je těžké odhadovat, co je spin-off a co originál. Vzhledem k propracovanosti a také tomu, co jsem poznal dříve, zbyl Černý Petr tentokrát na Star Trek. Co také jiného dělat, když vám během filmu permanentně naskakují emoce a obrazy úplně odjinud. Stejně to platí i pro levobočka v podobě pokračování. (16.09.2009)

První film byl něco úplně jiného, a byl rozhodně lepší, ale to neznamená, že tenhle nemůže být skvělý. Úvodní nostalgii rychle vystřídá napětí a akce, příběh je sice, řekněme, řidší až televiznější a záporákovo přehrávání balancuje na hraně, ale všechno se ve výsledku výborně doplňuje a sympatičtí herci to dokážou prodat. Trikově jsme zase o něco dál, souboj lodí v mlhovině se Nicholasu Meyerovi povedl a ani ta změna skladatele mi nevadí, protože začínající James Horner se s úkolem navázat na Jerryho Goldsmithe popasoval výborně a složil jeden z mých nejoblíbenějších startrekovských soundtracků. (01.05.2023)

Velká legenda mého dětství a rozhodně jedna z nejpovedenějších hvězdných štrapácí pro velké plátno. Po "seriózněji" pojatém startu, který byl z velké míry tematicky i stylisticky ovlivněn Kubrickovou Vesmírnou odyseou (jako mnozí další), takže místo epických bitev předvedl relativně filozoficky orientovaný zážitek v kombinaci s hypnotickým opájením se krásou vesmírných lodí (v rytmu božské Goldsmithovy hudby) a mysteriózní atmosférou, zacílil takřka kompletně obměněný tvůrčí tým na plnokrevné dobrodružství, na spektakulární space operu se vším všudy. Nový režisér Nicholas Meyer přinesl do druhého ST celovečeráku esenci toho nejlepšího ze seriálové produkce, kvintesenci hardcore ST a ukázal, že dokonale rozumí jejím postavám i interakcím mezi nimi. Khanův hněv je vtipnější, napínavější, emocionálnější a melodramatičtější. Avšak rozhodně nejzajímavějším specifikem je to, že se inspiroval jednou ze svých dávných čtenářských lásek a "oficiální" dění na Enterprise i vesmírná klání s Reliantem vymodeloval podle života a způsobu vedení bitev v námořnictvu za dob napoleónských válek. Nutno podotknout, že velmi věrně! James Horner (v počátcích své kariéry) navíc zkomponoval nádherně pompézní, dynamickou partituru, která je zaslouženě počítána k vrcholu ST hudby a naopak trikaři z ILM odvedli úžasně poctivou práci na tricích, které ani dnes - v éře digitálního morfingu - neztratily nic ze svého nostalgického kouzla a "zemitosti". Jedním z důvodů, proč je Khanův hněv tak dobrý filmem, je v neposlední řadě i logicky odvoditelný fakt, že má naprosto výtečného a maximálně charismatického záporáka, jehož konflikt s admirálem Kirkem má ten pravý osobní rozměr (Hitchcock by mi jistě dal za pravdu). Zkrátka Khanův hněv je i po letech výbornou a nenudící záležitostí. Dokonce natolik, že jsem schopen mu odpustit i jisté "osmdesátkové" neduhy a recyklaci záběrů z jedničky ze scény v "suchém" doku. (08.08.2007)