Zlomené květiny

Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. (14.08.2008)

Scénář: Jim Jarmusch .. Pokazíte každou zábavu, i pohřeb. Ne, tento film o žádném pohřbu není, ale ani zábava to není kdovíjak veliká. Vyprávění se nese v teskném duchu a je velice, velice pomalé a přímé. Jako naplánovaná cesta do určitého cíle, kdy neznáte cestu a možné překážky. Bill Murray je tak úsporně hrající, až to (opět) neskutečně funguje a navíc zapadá do Jarmuschova konceptu. Skutečně živo a pestro je však kolem jeho bývalých partnerek, kdy jedna v úvodu tajně poodhalí tajemství a nepodepíše se. Logiku trošku popírají některé dialogy a chování ženských postav, kdy by se ve skutečnosti dozvěděl více něž jen další pochybnosti. Ale bez toho by zase nefungoval závěr.. Zkrátka příjemně o ničem. 75%. (10.04.2007)

Bill Murray. Ne že by zde nějak hrál. Jeho postava těží z hercova charisma. Takže je film vyplněn dlouhými záběry na Billa. I zde se nachází trocha toho Jarmuschovského humoru, ovšem ne v takové míře jako jinde. A také zde je film doplněn kongeniálním soundtrackem. Jako vždy vsadil Jarmusch na jeden hudební žánr, vybral excelentní kousky, které nás pak celým filmem vydařeně provázejí. (23.01.2006)

Film, jehož příběh by se dal pohodlně odvyprávět za půl hodiny. Otázka tedy je, proč se ho veliký Jarmush rozhodl prodloužit minutovými záběry na nehybně sedícího Murrayho, neobvykle dlouhými "linky" spojující jednotlivé epizody (tím myslím hlavně Donovi cesty autem), když tohle všechno mohl bez mrknutí oka vystřihnout. Odpověď je nasnadě. Jak poznamenala Faye: "Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas." Já dodávám "nudně", což je hodně důležité slovo v případě stárnoucího Don Juacha, který celé dny proleží před televizí a jen občas se zvedne, aby vlastně o ničem poplkal se svým etiopským sousedem, Winstonem, který je jeho pravým opakem. Je vhodné varovat potenciální diváky, že oproti Zlomeným květinám působí tempo Mrtvého muže jako Bayův akční film... I když já nazývám nejnovější Jarmushův kus komorním filmem, věřím, že se hlavně mezi ortodoxními příznivci akce najde spousta těch, kteří ho označí za nudný. Tak si vyberte. Každopádně, máte jistotu Billa Murrayho... 70% (02.02.2007)

Ten rozpor mezi svůdníkem a unylým chlápkem povalujícím se na gauči je příliš velký, abych ho mohla strávit. Věřit tomu chlápkovi v teplákovce, že vydělal spousty peněz na počítačích, když nemá ani mobil, taky nedokážu. Jarmusch má na svém kontě mnohem lepší filmy, tady už balancuje na pomezí banality, což je od muže jeho talentu trestuhodné. Pointa je nepopiratelně zajímavá, oceňuji nejistotu, do které Jarmusch diváka uvrhl, ale to jsou jediné dva chvályhodné aspekty filmu. (28.08.2021)