Zlomené květiny

Tento film plyne pomalým tempem, které však nenudí, jelikož se neustále něco děje, hlavní hrdina se střetává se svými starými láskami a snaží se přijít na to, která je otcem jeho syna, o němž dosud nevěděl. Za zmínku stojí rozhodně hudba, kamera a taková nenáročnost, ktrou je tato netypická road movie charakteristická. Nemohu najít nějaký správný přívlastek, který bych Jarmuschově počinu dal, takže si vypůjčím od jiných uživatelů - laskavé, sentimentální, nostalgické, melancholické, ale i pozitivní, sebereflexní. (26.05.2012)

„Počítače a holky.“ Don Johnston je citově nezralý muž středního věku. Na začátku filmu se nachází v pokročilém stádiu táhlé životní krize, která se opětovně ozvala po rozchodu s další z řady přítelkyň. Don Johnston v úvodních scénách Zlomených květin sedí oděn do teplákové soupravy na svém gauči a seděl by tam dodnes, nevyprovokovat ho soused, lokální Sherlock (a tedy postava z žánrového filmu), k pátrání po stopách, které po sobě na světě za několik desetiletí existence zanechal. Aby objevil pravou podstatu věcí, musí se Don „po jarmuschovsku“ nepřekvapivě vydat na cestu. V jejím průběhu si pomalu uvědomuje, že jeho cílem není nalezení syna, ale smyslu dosud marněného bytí. Zjišťuje, že v životech svých milenek, žen opatrně uzavřených v jejich malých světech, představoval jen krátkou epizodu. Jako růžová nit se filmem vine téma stárnutí a nevyhnutelné smrti. Don si vlastní mládí nechal protéct mezi prsty a nyní mu nezbývá, než smutně koukat, jak krásní, mladí (a hloupí) jsou druzí. Velkým pozitivem Květin je fakt, že od dob Friga žádný herec nedokázal smutně koukat tak procítěně jako Bill Murray. Ano, Jim Jarmusch natočil drama o muži, jenž si není jistý svými pocity, ale ne banálně, ne s jasnými otázkami a odpověďmi, ne s využitím tradiční, na cíl orientované dramatické struktury. Jde o jakési hypotetické mužské melodrama, které hodně naznačuje, ale jasné závěry úmyslně neposkytuje. Nádherně nenucené, s velkým prostorem pro divákovu fantazii a přitom zvláštně vtahující. 80% Zajímavé komentáře: Isherwood, Eodeon, Lynn, CheGuevara, mm, Radek99, JB2203 (02.04.2007)

Udělal jsem velkou chybu. A to, že jsem si přečetl většinu komentářů zde. Protože mnozí tady píší o "Ztraceno v překladu 2." A jelikož "Ztraceno v překladu" je můj nejoblíbenější film, tak jsem čekal něco mimořádného. Dostalo se mi milého a příjemného filmu, ale ne dvojky "Ztraceno v překladu". Takže "jen" za 4 *. Ale musím říct, že málokdy mi uteče 100 minut tak rychle, jako u tohoto filmu. (31.10.2008)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)

Obdivuju a miluju zároveň minimalistické herectví Billa Murraye. Jarmuschův dojemný, jednoduchý a příjemný film vyniká i přesným obsazením jeho bývalých lásek a milenek.. Režisér nechává plynout děj vlažně a pomáhá divákovi s pochopením charakterů jednotlivých postav. Děkuju za reálný (rozuměj neamerický) konec!! Škoda jen, že v kině nás sedělo osm.. (07.12.2005)