Zlomené květiny

Růžové psaníčko je v tomto filmu klíč na cestu do minulosti a za sebepoznáním . Cestovat nebude nikdo jiný než Bill Murray , jehož herecký výkon je vynikající i když "jen" sedí, stojí,má to v očích prostě. Krásná dramatická komedie .Další geniální příběh , tahle komedie nemůže mít před názvem slůvko hořká protože mě moc chutnala!! (23.06.2006)

Kolik netušených zážitků, podivných příběhů a výletů za minulostí může přinést do poklidného života jedno anonymní růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film. Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas. To mě na filmu zaujalo nejvíc „Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“ (15.01.2006)

Svět dokáže být plný tajných znamení. Možná jste zamilováni, ale nevíte o tom. A najednou se díváte okolo sebe a zjišťujete, že věcem, které byly ještě před několika dny šedivé jak zapomenutá zeď, čísi odchod vdechl růžový odstín. Jenže růžová je přítomnost, která opadává stejně rychle, jako plátky růže z Valentýna a kdysi kvetoucí minulost leží teď polámaná u vašeho prahu. Opíšete kruh a zatočí se vám nad vším hlava. Pochopíte, že vše má svůj skrytý smysl právě jen mezi dvěma údery srdce, ale že pak i v tom nejmenším mrknutí víčka se může skrývat ten nejhlubší smutek a že zrovna tamhleten mladík může být váš ztracený syn. Anebo taky někdo úplně jiný... (14.03.2009)

Vynikající mírně existenciální film Jima Jarmusche o tom, že není dobré přehrabovat se ve vlastní minulosti, protože ta už k nám nepatří. Na počátku této ,,skoro" road-movie divák spatří dva světy propojené dvojicí ústředních hrdinů - posmutnělý a dorozpadávající se svět Dona Johnstona (jehož jméno si lidé zaměňují ve významové paralele s podobně povadlou hvězdou amerického televizního světa donjuanem Donem Johnsonem), muže bez rodiny, potomků, povětšinou strnule sedícího v tmavém neútulném, byť přepychovém, domě osvětleném jen modrým stínítkem televizní obrazovky. Ovšem hned v sousedství nalézá náš hrdina chtě nechtě svět-protipól, plný dětí, života, světla a partnerské harmonie, nic na tom nemůže změnit nižší intelektuální výbava, horší auto ani menší bankovní konto bodrého souseda. Bravurně, snad jen očima či mimickým svalstvem hrající, obvykle jen strnule sedící, Bill Murray, se dává do pohybu až v momentě (a to ještě pouze za přispění svého vitálního souseda), když se dozvídá, že má syna. Bilancující, laskavá a navzdory svému poklidnému až pomalému (typicky Jarmuschovskému) tempu strhující cesta za nalezením své bývalé lásky začíná a přes úsměvné peripetie a humorné pseudodetektivní propriety (růžová barva, psací stroj...), které vědomě matou diváka, se hlavní hrdina dostává až k existenciálně bolestnému poznání ... přes americkosnový finanční úspěch je v životě úplně sám... Skvělá, na detektivním hledání založená metafora s potencionálními syny najednou za každým rohem číhajícími na hlavního hrdinu, náhle díky kroužící kameře okolo strnulého Donova obličeje diváka neukolébá ... i přes náhle intenzivní potřebu nalézt svého potomka je a zůstává sám... PS: Za zvláštní zmínku stojí jako vždy u Jarmusche skvěle zvolená ,,etiopská" :-) hudba vyvolávající zvláštní nostalgickou, leč neklidnou náladu a obě snová intermezza, tvořící ve filmovém vyprávění jakési významové předěly. (08.02.2007)

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)