The Omega Man

"NO. THEY SURE DON'T MAKE PICTURES LIKE THAT ANYMORE." --------- Spolu s Nocou kométy sa jedná o ďalšiu snímku, ktorá ponúka možnosť vychutnať si Mesto anjelov, ešte stále v rozkvete, v tej najlepšej možnej forme – bez ľudskej hávede. Charlton Heston sa s vetrom vo vlasoch preháňa na červenom kabriolete po vyľudnených uliciach Los Angeles, kino má len pre seba (hoci po stýkrát pozerať Woodstock '69, by jednému asi viac preplo ako zo samotnej betónovej pustatiny) a vlastne celé mesto je len jeho, okrem čiernočiernej tmy. No čistá fantázia. Pre milovníkov týchto slnečných ulíc bez akejkoľvek vertikálnosti s výnimkou Downtownu je tento film proste povinnosť, lebo kamera si to jednoznačne užíva. Tak, ako by mal aj divák. (07.04.2021)

Ako prvú som videl verziu s Willom Smithom z r. 2007 a až oveľa rokov neskôr som si pozrel pôvodné spracovanie Mathesonovej knižky s Charltonom Hestonom v titulnej úlohe. Charlton mal v tom čase zrejme pre post-apokalyptické látky slabosť, viď. jeho účinkovanie v sérii Planéta opíc. Hoci som predpokladal, že sa budem brutálne nudiť, nakoniec to prekvapivo nebolo až také zlé. Vlastne to nebolo vôbec zlé. Len to jednak zostarlo, jednak Heston mi vždy pripadal ako nesympatický mačo a jednak „mutanti“ sú veľmi slabí. Verzia s Willom Smithom svojho času bola kritizovaná za prehnane počítačové spracovanie príšer. Mnohí tvrdili, že by bolo oveľa lacnejšie (a pôsobivejšie), ak by šlo o obyčajných hercov s maskami. Tvorcovia vtedy argumentovali tým, že to tak síce mohli urobiť, ale potrebovali, aby netvory boli vyložene neľudskí. Vtedy som to príliš nechápal, ale po pozretí The Omega Man musím uznať, že to bolo múdre rozhodnutie, pretože príšery v The Omega Man sú až príliš ľudské a to je zle. Sú to proste herci s bielymi parochňami a čudnými kontaktnými šošovkami. Normálne hovoria a nie je na nich vôbec nič strašidelné. Miestami dokonca možno ani nebudete chápať, prečo proti nim hlavný hrdina tak vehementne bojuje, veď s nimi by mu bolo lepšie. Poteší aspoň drsný koniec a apokalyptická atmosféra (všetky tie vyľudnené obchody a ulice majú niečo do seba i po desaťročiach a pár scén je psycho). (17.01.2018)

Tak jako spatny film by to nebyl - klasicky becko, s hloupymi maskami, drsnou zenskou hrdinkou, pseudo-sarmantnim Hestonem a drobnymi nelogicnostmi ve scenari. Tohle vsechno muze dat dohromady okouzlujici klasiku, tady se to ale nepovedlo. Prvni pulhodina je skvela: Robert Neville si tu jezdi v kabrioletu po liduprazdnem meste, osahava zenskou figurinu na spodni pradlo... Jenze pak se film zacne placat v cemsi slizkem (ze by ta recena "fotofobicka monstra"?), ubere na akci a vas uz prestane bavit poslouchat ty trapne dialogy. Skoda. (25.08.2008)

Po Já, legendě jsem se koukl i na tohle aje zajímavé pozorovat, v jakých bodech se adaptace stejné literární předlohy schází a v jakých se naopak rozchází. Úvodní jízda s autem je kupříkladu HOOODNĚ podobná. Ve prospěch Omega Mana mluví jednoznačně zajímavé černohumorné odlehčení, které ale ke konci jde do kopru, zabíjí ho naopak naprosto nezvládnutí nakažení. Nejenomže to nějak postrádá logiku (Na co se teda sakra umírá), ale vypadají směšně a naivně a neustále blbě žvaní. Jinak je to ale velmi zajímavá raritka, člověk má aspoň porovnání, jak se točilo postapokalypické sci-fi v sedmdesátých letech :) (05.01.2008)

Je to už dávno, co jsem viděl film I Am Legend (2007) s Willem Smithem. Stejnojmennou knihu od Richarda Mathesona jsem nikdy nečetl, stejně jako jsem dosud neviděl původní film The Last Man on Earth z roku 1964. Takže nemůžu moc srovnávat. I Am Legend se mi však docela líbilo a tak jsem chtěl dát šanci i jejímu předchůdci. Tentokrát jde však spíše o čistokrevné scifi, ze kterého hororová atmosféra moc cítit nebyla. Tím však nechci říci, že by šlo o vyloženě špatný film. Jen mi tu chyběly zombie - (jenž jinak vůbec nemusím), které zde byly nahrazeny lidmi v kápích s moukou na ksichtu. A to vážně moc velká výhra nebyla. Navíc jsem se cítil lehce ochuzen i pořádnou atmosféru, která mnohdy doslova stagnovala. Náznaky napětí tu fungovali snad jen ve chvílích, kdy vědec musel bojovat se společenstvím. I tak šlo spíše o přehlídku akčních scén, které však trpěly nedostatkem důvtipu. Bohužel musím souhlasit i s tvrzením, že zvolená hudba filmu spíše ublížila, nežli by jej pozvedla na výší úroveň. Největší problém jsem však měl s důvěryhodností postapokalyptického světa. Tvůrcům se moc nepodařilo zakrýt všechny nedostatky, kterých tu byla spousta. Již v úvodní projížďce lze spatřit normální provoz na silnici (dálnici) za hlavním hrdinou, či chodící lidé. Ani samotný scénář se pak nevyvaroval zbytečným chybám a hlavně mi přišlo, že množství scén – situací bylo nedotažených do konce, či naprosto zbytečných. I ten samotný závěr rozhodně nepatřil mezi vydařené. Podobně bych se mohl vyjádřit i k dialogům.50% (04.02.2015)