Naisu no mori: The First Contact

Začnete se samply, nebo pomocí syntezátorů vytvoříte zvuky nové. Ty pak můžete různě modifikovat pomocí nejrůznějších efektů. Tím máte vytvořenou určitou paletu zvuků, které můžete různě mísit a kombinovat za účelem vytvoření melodie a rytmu. Takovéto následnosti zvuků, za předpokladu že se pravděpodobně budou alespoň někomu líbit, si uložíte jako tracky, lidově řečeno písničky nebo také skladby. Jelikož netvoříme obyčejné album, tak jednotlivé tracky vložíme do nějakého mixážního zařízení, tradičně zosobňovaného dvěma gramofony a mixážním pultem, avšak postačí i obyčejný počítač s patřičným programovým vybavením. S jeho pomocí pak jednotlivé skladby promísíme, neboli zmixujeme. A výsledný mix nahrajeme na kazetu. Pak už stačí jen pořádně se zdeklit (neboli naládovat se LSDýčkem), tak aby audio záznam získal i vizuální podobu. Z obyčejné audio kazety se tak jakousi mírně nadpřirozenou cestou stane vidoekazeta (v dnešní době spíš dývýdýčko). To je ta nejpravděpodobnější cesta vzniku tohoto filmu, v jehož původu je hudební mix nahraný na kazetu. Jelikož v základu mixu je vždy větší množství jednotlivých skladeb, tak i jeho kvalita se odvíjí právě od kvality těchto skladem a jejich vhodného promíchání. Někdy je obtížné přesně určit jednotlivé skladby a odvážnost jejich smíchání (zvláště u žánrově vzdálenějších skladeb) může být plusem i mínusem. Mnohdy si tak při poslechu říkáte, že tuhle desku by tam DJ snad ani hrát nemusel, nebo naopak, že přes zdánlivou nekompatibilitu mixovaných skladeb je výsledek velmi originální a libozvučný. Tak jako jednotlivé písničky mají své příznivce a odpůrce, tak to rovněž platí i o určitých mixech. A přesně to platí i o tomto čistě hudebnímu mixu nahranému na kazetu, z něhož nějakým podivuhodným způsobem vzniklo dílo audiovizuální (film). Otázkou tak pouze zůstává, zda budete v takovém psychickém (nebo možná spíše psychedelickém) rozpoložení, abyste to pobrali. (17.07.2011)

Bizarní, možná až moc... Nebo málo? Tak či tak, tento film mi příliš nesednul. Vcelku vysoko hodnotím scénku na pláži, ale jinak to šlo dost mimo mě. Guitar brother ani scénky ze školy mě vůbec nenadchly. Nápad s audio kazetou dobrý, ale ne zas tak moc. A to mám bizarní filmy docela rád... Z těch mutantů/nástrojů na mě dýchnul Cronenberg... A to je asi tak vše... Moc dlouhé. Myslím, že audiokazety mívaly hlavně 90 min. Toho se měli autoři přidržet, trošku více to zahustit. Vynechat laciné bezobsažné scénky. A možná bych se dostal i na 7-8/10... Takto to vidím na 5,5/10 (29.12.2008)

[Filmasia 2008] Heeeej! Už jsem vám říkal, že jsou Japonci divní? Bláhově jsem si myslel, že mě národ, kde vymysleli drifty, karaoke, bukkake a automaty na použité kalhotky, nemá čím překvapit. Omyl. Už mám pár hodně divnejch filmů ze Země vycházejícího slunce za sebou, ale funky úlet takového kalibru je mimo chápání normálního smrtelníka. Opus magnum všech (nejen) japonskejch divnejch filmů. (06.12.2008)

Na Japoncov a ich televízne úlety sme si už mohli zvyknúť, no toto ide v absurdnosti až na maximum. Na niektoré scénky som len nechápavo hľadel, iné dali mojej bránici pekne zabrať, no boli aj také, ktoré chytili za srdce (napr. Takefumiho sen). Síce mi vadila tá prehnaná dĺžka (a to som film ešte pozeral v noci), no ak sa nad ňu človek povznesie... Bonusom sú samozrejme krásne japonské herečky. (24.07.2012)

geniálne dielo. čo ma zarazilo najviac, je fakt, že oficiálny text distribútora, ktorý tu je uvedený ako "obsah", začína slovami "Žádný příběh, žádná struktura a už vůbec žádná myšlenka"! Príbeh je jednoduchý a jasný, štruktúra premyslená a netradičná, no japonsky hravá a prísna a MYŠLIENOK hneď niekoľko - veľkých, čistých (v zmysle uchopenia a zrozumiteľnosti) a krásnych. A k tomu kopa roztomilých bizarností, skvelé herecké výkony, krásne Japonky, úžasný Soundtrack a priehrštia humoru. (29.01.2011)