Střelba na psy

"...Noví kolonizátori potrebovali niekoho, kto by dohliadal na ich čajové a banánové plantáže. Pretože Tutsiovia boli vyšší, Belgičania ich považovali za nadradených a urobili z nich šéfov. Tutsiovia bohatli a z Hutuov vytvorili pracovné čaty. Belgičania Tutsiom hovorili: "Zbičuj Hutua, inak my zbičujeme teba."...."(citované z dokumentu The Last Just Man) O 70 rokov neskôr to všetko dospelo k vyvraždeniu jedného milióna Tutsiov sfanatizovanými Hutujmi. A OSN a Belgičania sa dlho len prizerali, presnejšie povedané dohliadali...80%. (23.05.2016)

Po Hotelu Rwanda a Shake hands with the devil je Střelba na psy třetím filmem, který jsem na téma rwandské občanské války viděl. A musím říct, že je z těchto tří nejslabší, ale v tomto případě to pořád znamená nadprůměrný počin. Tentokrát se jedná o katolickou školu, kde se ukrývá na 2500 uprchlíků, které stráží nepočetná jednotka belgických vojáků pod hlavičkou OSN a ku pomoci tu je i učitel v podání Hugha Dancyho a kněz, kterého ztvárnil výborný John Hurt. A pochopitelně i sem přicházejí z ústředí OSN nesmyslné povely, kdy představení zavírají oči před skutečnou situací. "Střelba" mě sice tolik nechytla za srdce, ale i tady se našla celá řada silných momentů jako třeba ten, kdy otec prosí vojáky o kulku pro své děti, aby nemusely umírat pod mačetami Hutuů. Při snímcích s touto tématikou se za nás Evropany vždy tak trochu stydím. 85% (12.05.2010)

Filmem vyvolané emoce já vždy hodnotím vysoko. Navíc, každý den, každý den, bych na začátku zahájení zasedání valného shromáždění OSN pouštěl část tohoto filmu. OSN v současné podobě a v dnešní době nemá bohužel naprosto žádný význam v otázce zabezpečení míru a základních lidských práv a svobod po celém světě. OSN by mělo dnes plnit pouze jakousi humanitární organizaci a modré přilby rozdat Afričanům na ochranu hlavy před sluníčkem. Je strašný, když Hitler začal pronásledovat židy a svět mlčel. Je strašné, že podobné genocidy se stále dějí a svět stále mlčí. Každý film o Rwandské genocidě je lepší než 100 projevů politiků o tomtéž. (14.03.2007)

Takže ještě jednou - Hotel Rwanda je podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, považuji ho za hollywoodské divadélko parazitující na příšernostech rwandské genocidy. Proto přes všechny technické chyby tleskám "Shooting Dogs", filmu přirozenému a syrovému. Co víc - technická jednoduchost a kompaktnost mi připadaly mnohem výstižnější, než rozmach H.R., kde mi vlastně vadilo všechno od uměle roztřesených záběrů, přes syntetickou hudbu, po práci maskérů, kteří zcela evidentně nikdy neviděli tvář skutečné smrti. V Shooting Dogs je celý masakr samozřejmě také tlumen, aby se polovina hlediště nepozvracela ještě před závěrečnými titulky, jinak šli ale tvůrci až na kost, některé scény a masky jsou - na rozdíl od nechutně uhlazené Rwandy - hrůzně realistické. Samozřejmě ale nejde jen o fyzické násilí - snímek mnohem lépe než zmíněný Hotel dokázal předat pocit bezmoci, paniku, chaos a naprostou nahodilost a cynismus, s jakým si smrt nachází jedince v obrovském davu trpících. Trochu mi vadil náboženský prvek, ale stejně - prozatím je to snímek, který rwandský masakr představil nejlépe a nejvěrohodněji. (28.07.2009)

Pokiaľ vo filme Hotel Rwanda opisovali udalosti počas genocídy v Rwande podľa skutočnej udalosti, aj keď to kvôli atraktivite, či cenzúre upravili, či očačkali, tak to bol výborný film a hlavne dôveryhodný (ta dôveryhodnosť je aj tak relatívna). Žiaľ v tomto filme okrem iného si dali tu prácu propagovať pedofilnohomosexuálnu organizáciu, ktorá nejedenkrát v minulosti sama páchala genocídy (okrem iného aj zneužívanie nielen detí a nielen sexuálne). Rozhodne som nemal po pozretí taký dobrý dojem ako po filme Hotel Rwanda. Pri pozeraní a počúvaní pánbičkárskych vymývačok mozgu mám podobné pocity ako keby som bol v sanatóriu, kde chodia ľudia s nevyliečiteľnými chorobami dožiť a mal by som sa na nich pozerať okamihy pred smrťou ako trpia a choroba ich požiara za živa. (25.03.2016)