Francouzská spojka II

Podivnou ironií osudu jsem dlouhé roky znal jenom toto pokračování, zatímco samotnou Francouzskou spojku ne. Někdy na konci osmdesátých let totiž šlo v tehdejší Československé televizi několikrát po sobě právě a pouze tohle pokračování. Shlédnout obé mi umožnilo až jejich nedávné vyjití na dvd. Tedy chutě a za čerstva do sdělování dojmů: Na jedné straně je nutné říci, že "dvojka" vskutku je slabší než "jednička", na druhé podotknout, že i tak jde rozhodně o jedno z nejpovedenějších pokračování z těch původně neplánovaných a navíc natočených jiným režisérem. John Frankenheimer se opravdu snažil dodržet rukopis, což se mu do značné míry podařilo. Kamera či herecké výkony jsou rozhodně mimořádné. Naopak propastný rozdíl znamená srovnání scénářů. Pokud "jednička" fascinuje svou reálností, "dvojka" je zcela nepravděpodobný konstrukt, pokud "jednička" vycházela z reálných zkušeností, "dvojka" je spíše paroduje. Třeba jenom ta "kancelář" na chodbě, "výslechy" podezřelých v angličtině, nebo onen "konfrontační" přístup se stálým zdůrazňováním zabitých kolegů, to všechno je notně přitažené za vlasy. Odhlédnuto od stále výborného vizuálu, je způsob vyprávění "dvojky" také citelně konvenčnější. Pokud "jednička" fascinuje mj. velmi "úsporným" střihem, kdyjsou v ději "vynechány" celé dlouhé pasáže, takže sledování filmu rozhodně není jen pasivní "civění na obraz", "dvojka" děj jenom otrocky odvypráví, aniž by vynechala jediný podstatnější detail. V příběhu též citelně přibylo dialogů a napětí. Chybí uhrančivá ztišenost některých scén, kdy celé dlouhé pasáže nikdo ani nepromluví a pokud, pak jen několik krátkých úsečných slov. Ve "dvojce" je stále o čem klábosit... Pozitivem je naopak chytrá práce s jazykem (angličtinu doplňuje (v originále dokonce ani titulky nepřekládaná) francouzština všude tam, kde spolu hovoří Francouzi mezi sebou (netřeba snad zdůrazňovat, že originální zvuk je při sledování tohoto filmu doslova povinnost)) a také roztomilá práce s národnostními specifiky a předsudky (americká čokoláda, objednávka hamburgrů, hovory o baseballu). Doslova fascinující je pak celá "detoxikační" pasáž, stejně jako skvostná závěrečná honička, při níž divák únavu a vyčerpání prožívá téměř fyzicky... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej (20.12.2010)

Francouzska Spojka 2 je uz o cosi menej napinava ako vyborna jednicka. Tvorcovia sa viac zamerali na psychologicku dramu nez na plnohodnotny akcnak a film opat stoji a pada na Gene Hackmanovi. Williama Friedkina na poste rezisera vystriedal John Frankenheimer /Vlak 1964/. Celkovo vsak pre mna uz slabsie pokracovanie : 66 % (28.03.2015)

Rozjíždí se to strašně pomalu a skoro do půlky se Gene Hackman jen tak poflakuje od ničeho k ničemu a zjišťuje, že ve Francii si anglicky s nikym nepokecá. Pak přijde trochu podivná fetovací a odvykací epizoda, kterou tady většina komentářů vychvaluje do nebes, ale to mě taky moc nebavilo. Až zhruba v poslední třetině film konečně nabere tempo a dá vzpomenout na podstatně lepší jedničku. 60% (03.02.2020)

Člověk se po prvním díle, kde jsem se vláčeli špinavými ulicemi New Yorku těší na něco podobného v Marseille, ale místo toho strávíme půlku času ve špatně nasvícených interiorových kulisách. V půlce se navíc film zastaví asi na šest hodin, aby Gene Hackman mohl provést HEReCký VýkON (tm). Jeho Popeye zde pak, vykořeněný z prostředí, kterému rozumí, působí akorát jako nevychovanej debil, takže jediný, co si zde zbývá užít je místy taková zvláštní surovost kamery a střihu, kde všechno probíhá buď zbytečně pomalu nebo zase podivně rychle. (22.01.2024)

Pořádný závěr mi v jedničce chyběl, jinak se ovšem první díl těžko překonává. John Frankenheimer se ovšem snažil a tak natočil skutečně důstojné pokračování. Hackman zde herecky řádí snad ještě více než v předchozím filmu, především kvůli pro herce vděčné scéně s drogami. Líbí se mi, že je zachována civilnost (ruční kamera), závěrečná honička přes město je mistrovská a vyvolává ve vás dojem, že jste při tom. (03.10.2003)