Bratr Slunce, sestra Luna

úžasná výprava, kostýmy, miestami akoby "vypadli" z dielne Paradžanova. Presvetlené obrazy, zábery na čisté, mladícke tváre, aj mužská nahota, láska medzi duchovnými bratmi, ale aj nálada filmu mi zase asociovali Pasoliniho (ten by samozrejme žiadnu pokoru pred pápežom asi vo svojom diele nezobrazoval :). Scenár veľmi priamočiari, jednoduchý, zrozumiteľný a v týchto prvkoch sa prelínajúci s Františkovim nazeraním na svet. Kameňom úrazu je pre mňa hudba. Viem, že prostredníctvom nej sa dá vyjadriť veľa, ale tentokrát skôr zväzuje, pretože prostredníctvom hudobníka Donovana sa z filmu stáva akoby poplatná "objednávka doby" (hippies), skoro muzikál, a to bráni v plnom pochopení Františkovho teologického učenia. Podobne je to aj s výberom angličtiny, ktorá mi v prípade filmu z talianskeho prostredia doslova pichala do uší. Aj angličtinou sa film prezentuje ako "poplatný dobe" a určitý produkčný kalkul, ktorý mal film priblížiť širokej mladej diváckej verejnosti 70-tych rokov. Graham Faulkner je z počiatku pomerne nepresvedčivý vo svojom výkone, no s pribúdajúcimi minútami sa mu dá veriť stále viac a viac. Film so slabinami, ktoré však vyvažuje, okúzlujúca výprava, farebnosť, opulentnosť a samozrejme duchovný námet filmu - skromnosť, pokora a z nich prameniaca radosť (aj keď tá skromnosť a pokora je vlastne v priamom protiklade výrazových prostriedkov filmu) (07.04.2012)

Tak tohle je filmovej ZÁŽITEK. Po pomalejšim rozjezdu jsem si spíš řikal, co na tom lidi vidí, ale pak už to bylo jen lepší a lepší. Sqělej Graham Faulkner v titulní roli, krásná Judi, o který jsem pořád přemejšlel v čem už jsem ji viděl ( a zjistil to až tady na csfd :-)). Ale hlavně výborná výprava, kamera, hudba a režie mistra Zeffirelliho... Mým velkým přáním je vidět to v kině na ober plátně a s pořádnym soundem, to musí být ještě o level výš, protože tohle je opravdu filmařina. Kdyby třeba někdo z KVIFF zařadil Zeffirelliho do nějaký retro sekce, byl bych vděčen - ještě mi chybí Ježíš Nzaretský a třeba Hamleta už jsem taky pěkně dlouho neviděl! (08.12.2008)

What is born of flesh is flesh, what is born of spirit is spirit. 1) Síla slova, myšlenek, přesvědčení, kdy i zdánlivě naivní deklamace jsou působivé. Silná obrazová, hudební i herecká stylizace přirovnává sledování snímku k četbě poesie._____ 2) Poté, co Beatles odmítli Zeffirelliho nabídku na hlavní role pro přílišnou zaneprázdněnost, oslovil režisér nakonec po delším váhání 25letého Grahama Faulknera (Francesco). Dále zde hráli 27letý Leigh Lawson (Bernard, vrátil se z křižácké výpravy) či 28letý Kenneth Cranham (závistivý advokát)._____ 3) Půvabné písničky složil 26letý Skot Donovan Phillip Leitch, britská verze amerického Boba Dylana, s nímž je často srovnáván._____ 4) Tentokrát jsem si i početl u kolegů komentátorů. Vtip dodal TroiMae****, zatímco Shadwell***** mně bravurně objasnil, jak poznat spirituální film. Snaha o polopatickou sdělnost pro mainstreamového diváka vadí Radkovi**** a MIMICovi****, zatímco Aidan*** uvažuje o oprávněnosti paralely s hnutím hippies. Velmi zajímavou charakteristiku křesťanů podává Anderton***. Poplatnost snímku době pěkně vyjádřil d-fens****._____ 5) Co film říká, vystihuje dobře postava Kláry. Do you remember me? I'm Clare... People say you are mad, do you know that? When you went off to war they said you were fine, intelligent - and now you are mad, because... because you sing like the birds, you chase after butterflies and... you look at flowers. I think you were mad before, not now. (26.01.2019)

Nu, předpokládám, že každý máme v sobě nějakého toho svého mystika. Ten můj vnitřní mystik je takový, že miluje ze všeho nejvíc právě tenhle film. Nechci rozhodně tvrdit, že svatý František byl takový jak v tomhle filmu. Po pravdě, nejspíš nebyl. Ale pro mě je v něm přítomna esence františkánského poselství světu. Je plný lásky k obyčejným věcem a odporu k těm váženým, při čemž ona láska, nebo spíše prostě jen radost, v něm vždy převažuje nad oním odporem. O tom, že je ve filmu, tak nějak nad františkánský rámec, cítit taky čas hippies a generační vzpoura vůči rodičům asi nelze pochybovat. Třebaže ta paralela má své logické meze, nikdy mi to osobně při sledování nebylo na překážku, ale právě naopak. (11.08.2014)

Prehnané zdôrazňovanie života v chudobe (napr. bosé nohy opravovateľov kostola v snehu, radovanie sa skupinky špinavých otrhancov v daždi) a pateticko nasladkasté sprievodné pesničky rušili pri sledovaní životného príbehu zasadeného do takmer jednoliatej série krásnych obrazov. Nespochybňujem príbeh ako taký, lenže premrštene nereálne fragmenty z neho namiesto zosilnenia mystického aspektu života prvých františkánov pôsobili trošku vnucujúco (násilnú didaktickosť spomína v komentári aj MIMIC). Jednoducho, akoby mi niekto pri výstave obrazov niekto do ucha neustále púšťal ním zvolenú hudbu, vnútený súbor tónov zasadený do priestoru, určeného k tichému vlastnému popremýšľaniu nad zhliadnutým obrazom. (27.12.2012)