Snídaně na Plutu

Divný film. Zvláštní. Má nicméně v čele úchvatného herce. Zdrobněliny nadužívající Cillian Murphy je sladce koketní, řečí těla přesný, energický i zranitelný. A vlastně moc nevíme, co vůbec (od života) tenhle transsexuál chce. Ano, hledá matku, hledá sebe samého, jenže… Líčí, jak přišel na svět, jak to (ne)má s rodiči, jak to má s ženskými šaty. Jeho kreace si minimálně nominaci na Zlatý glóbus zasloužila. Během svého hledání a bezelstného vnímání světa potkává spoustu bizarních postav, ať už jde třeba o barového kouzelníka nebo teroristy z IRA. Výsledek je místy nápaditý, místy jízlivý, ale také překvapivě odtažitý a bez emocí. Přitom režisér Neil Jordan je nejen v Irsku pojmem, tohle jeho zastavení je stejně jako kdykoliv předtím (i potom) tlumočené velmi silnými hereckými výkony i formální hravostí, jen je škoda, že jsem měl touhu ponořit se do jeho příběhu hlouběji. A to se mi nepodařilo. Za mě JEN dobré. (16.06.2020)

Příběh o jednom opuštěném koťátku, který občas neví, o čem by chtěl přesně vyprávět. Jeho/její životní cesta mi připadala docela nezajímavá a filmově zdlouhavá. Cillian Murphy decentně přehrává, čímž sice jeho výkon dodává filmu na komediálnosti (skvělé hlášky mimochodem), ale potom bohužel vyzní všechny ty exploze poněkud násilně. Na druhou stranu je jeho výkon tím nejlepším, co v tomto filmu lze najít. Ke konci už jsem se v jeho "původním" pohlaví přestal orientovat. (13.03.2007)

Režisér Neil Jordan se vrací do 70. let minulého století, kdy v Londýně vládne disko styl, ale i underground. Sem zasadil příběh muže, který není stejný jako ostatní a najde své místo i uplatnění jako transsexuál. Tohle téma je mi lidičky natolik vzdálené, že mi dělalo problém toho chlápka pochopit, takže sorry za mé ignoranství. --- Režisér Neil Jordan se vrací do 70. let minulého století, kdy v Londýně vládne disko styl, ale i underground. Sem zasadil příběh muže, který není stejný jako ostatní a najde své místo i uplatnění jako transsexuál. Před filmem trailery na filmy Kvaska, Let’s Dance, Volver, Zahradník, Neviditelné zlo, Časy se mění, v bonusech na tento film, rozhovory s herci a režisérem (6:03), film o filmu (8:53 – spíše další rozhovory), nekomentované záběry z natáčení (8:47) – vše bez titulků. (16.03.2012)

Originální již tím, že hlavní hrdina nehledá otce, nýbrž matku (a sebe samého). K tomu preferuje ženské šaty, nadužívá zdrobněliny a volí zásadně nenásilné řešení konfliktů. Logicky tak padá srovnání se všemi těmi drsnými filmy o severoirské problematice (Ve jménu otce, Zvedá se vítr). Snídani na Plutu oproti nim nechybí také hravost a nadsázka, obsažená už v názvech jednotlivých kapitol (a dovedena ad absurdum závěrečným citátem Oscara Wildea). Ony a výběr songů kontrastujících s děním nejlépe vypovídá o Patrickově bezelstném vnímání světa. Ze strany režiséra šlo o velmi šikovný tah, neboť není třeba vnitřního monologu, k němuž každá adaptace knihy psané ich formou svádí. Být celý film našlapaný jako začátek a konec, možná bych z něj měl nejen chvilkovou radost, ale dlouhodobě dobrý pocit. Třeba dojem vylepší druhé zhlédnutí bez odfláknutého českého dabingu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Morien, Mahalik, dzej dzej (29.06.2010)

Myslím, že tohle je životní role Cilliana Murphyho. Pokud totiž chcete vědět, zda herec umí hrát, obsaďte ho do role vyšinutého padoucha a nebo transvestity. Všichni tady Patricka přirovnávají k Forestu Gumpovi. Nevím, asi mají možná pravdu. Nevinná Cillianova tvář, dokonale zahrané ženské chování, vybrané oblečení, kde několik kousků opravdu závidím (ty kostkované modré zvonáče), to vše je důkazem jeho neskutečného hereckého umění. Neviděla jsem to origo, ale unikátní dabing Filipa Jančíka, kde mi strašně dlouho trvalo, než jsem si byla jistá že je to on mi úplně stačila. Vynikající film. (13.02.2011)