Návrat na Brideshead

Hayley Atwell s helmou Kazisveta úplne zapadla na skostnatený vidiek a Goode silne podobajúci sa na Ironsa z verzie 1981, čo ťažko považovať za výhru v lotérii. Film o ťažkostiach ateistu v spoločnosti, kde sa od neho žiada veriť. A potom už len trojuholník od hetero až po platonické homo. Film s jasným protikresťanským nádychom, pri ktorom Weinstein od Atwell žiadal, aby schudla, lebo má parametre prasaťa. Nakoniec on sám prasák skončil tam, kde patrí. (13.01.2024)

Britsky zdrženlivý mnohoznačný film o lásce a náboženství. 1) Základním znakem filmu je ambivalence. Vztah Sebastiana a jeho matky, kterou nesnáší, vyhýbá se jí, ale neustále jí podléhá. Vztah Sebastiana a Charlese, od vzájemné přitažlivosti až k pozdějšímu odcizení. Vztah Charlese k náboženství (zde katolictví), od počátečního radikálního odmítání (Charles se definuje jako ateista) až po explicitně nepřiznanou touhu po víře na konci. Konec konců ambivalentní je i můj vztah k filmu - navzdory nudným pasážím (zejména uprostřed filmu) mě film (i když možná spíše Waughův román, musím si ho ale přečíst) přiměl přemýšlet, diskutovat, zaujímat stanoviska._____ 2) Dalším typickým znakem je nejednoznačnost. Vlastně jasně nevíte, na čem jste, a tento stav trvá i po skončení filmu. Je Charles gay anebo není? Jaké povahy je jeho vztah k Sebastianovi? Jaká je vlastně jeho motivace, pokud jde o Sebastiana, Julii i Brideshead? A jaký je jeho vztah k náboženství? Copak takhle se chová ateista? O čem vlastně ten film je? Určitě není o homosexuálech._____ 3) Spisovatel Evelyn Waugh (navzdory svému křestnímu jménu muž) píše čtivě a zajímavě a v Anglii patří mezi základní školní četbu. V jeho díle jsou zřejmé autobiografické prvky (zde např. pobyt na Cambridge, holdování alkoholu, vztah k náboženství, patrně i homosexuální zkušenost)._____ 4) Nekončící dětství Sebastiana (osmadvacetiletý Ben Whishaw s podmanivým úsměvem) se střetává s požadavky dospělosti, kterou Seb podvědomě nechce přijmout - nabízí se domněnka, že se nachází v jakési zamrzlé homosexuální fázi dospívání (o dominantní matce nemluvě). Ani u Charlese (přitažlivý, třicetiletý, britsky zdrženlivý Matthew Goode) není příliš jasné, jestli více než Sebastiana či Julii nemiluje představu, že sám je na jejich místě. Tehdy vysoce populární Freud (zemřel v Londýně 1939) by měl z koncepce postav určitě radost (knihu napsal Waugh v roce 1945, Talentovaný pan Ripley od Patricie Highsmithové, který možná také divákovi vytane na mysli, je až z roku 1955)._____ 5) Knihu jsem nečetl, neviděl jsem ani britský miniseriál a proto nemohu srovnávat. Zdá se, že nové pojetí dodalo vyznění příběhu nový rozměr jakési nejednoznačnosti, což nemusí být na škodu. Přestože film zřejmě představuje značně seškrtanou verzi románu, je zejména ve své střední části zdlouhavý a nudný. Vrcholnou scénu filmu kazí mizerná latina kněze. Zámek Howard u Yorku je fakt překrásný. Jsem zvědavý, jak se mi film bude líbit při dalším zhlédnutí. (13.09.2009)

Drama o zakázané lásce a o tom, co může způsobit přehnaná katolická víra, které ale především zaujme krásnými interiéry (zámek Brideshead), exteriéry (Oxford) a kostýmy (ples). Z hereckým výkonů vévodí Emma Thompson. Samotný příběh se mi nezdál být dostatečně hluboký, ale rozhodně ve mně vzbudil chuť si přečíst původní knížku. (24.11.2008)

Návratu na Brideshead by seděla o něco kratší stopáž, jelikož mi přišel film pocitově delší, než ve skutečnosti byl, protože se snažil pojmout relativně velký časoprostor. Ve filmu se stýkají zejména dvě dějové linie - vztahová a náboženská - které se v průběhu děje navzájem prolínají a ovlivňují. Co se hereckého obsazení týká, tak mě nejvíce zaujaly postavy ztvárněné Emmou Thompson a Benem Whishawem, jejichž pojetí se snad nemohlo více lišit. Vizuálně líbivé, ale příběhově až příliš roztahané romantické drama z historie. (28.03.2020)

Tvůrcům se tímto filmem téměř podařilo zhmotnit palčivost samu, což na mě skutečně udělalo dojem. Někdo by mohl namítat, že jde o snobsky zpracované snobské téma a ano, v jistém smyslu by měl pravdu. Chtě nechtě ale takováto podoba k britským dobovým dramatům zkrátka patří a jelikož já nedám na takovéto snímky dopustit, těžko mohu v tomto směru něco vytýkat. Nechal jsem se unášet atmosférou, podmanivou hudbou, smutným příběhem plným lásky, zoufalství a nepřejícího osudu... Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se z některých scén skoro nerozpustil. Jediné, co trochu kazilo velkolepý dojem, byla pokulhávající dynamika a konzistence příběhu - tak trochu houpačkový efekt, chvíli strhující sled událostí, chvíli ticho po pěšině a tak pořád dokola. Patrně to bylo způsobenou delší stopáží, ale na druhou stranu - udělal by Návrat na Brideshead stejný dojem i ve zkráceném provedení? Nejsem si tím příliš jist. (15.04.2012)