Hikaru no go

Představa, že bych měl sledovat 75 dílný anime seriál, který je jenom o hraní go, mě poměrně děsila. Neprávem. Seriál je zvládnutelný i pro ty, kteří go neholdují. Poměrně hodně se věnuje psychologii postav a obzvláště psychologii hry. Vypjaté momenty nad hrací deskou jsou zároveň nejlepší momenty seriálu. Já osobně nemohu zapomenout na scény se slepým go mistra proti neschopnému hráči, na zpracování jedné internetové partie go (znalí již tuší) či na některé partie mistrů. Člověk se navíc i něco dozví o světě go, profesionálním i amatérském. A po endingu můžete sledovat kratičkou výuku go, nejdříve pravidla, pak i taktiku. Zvláštní je vizuální pojetí partií. Pokládání hracích kamenů připomíná údery z bojových shounen seriálů. Na mě to směšně nepůsobilo, někdo to možná neusene. Je to prvek, který slouží (a docela dobře) k budování napětí a vytváří dojem akce. Hikaru no Go je příjemným překvapením a už vzhledem k tématu, které si tvůrci zvolili, velmi dobře vytvořeným seriálem. Nicméně 75 dílů považuji za příliš. Ten kdo nikoli, ať si ještě pořídí bonusová OVA. (28.02.2007)

75 dílný psychologický seriál z prostředí japonských go inseiů (profesionálních žáků v deskové hře go). Hlavní dějovou linii prolíná rivalita dvou chlapcu, kteří se dostali ke go z naprosto odlišných prostředí. Otec Akiry je nejsilnějším hráčem go v Japonsku a Hikara provází od počátku duch zesnulého starého mistra. Závěr seriálu, kdy jsou již oba silnými a obávanými hráči, je klasicky japonský, neboť je nepřímo řečeno, že ani jeden z nich není silnější než ten druhý. (19.11.2007)

Kvůli existenci takových seriálů jsem začal sledovat anime... tohle je prostě žánrová dokonalost v jakémkoli jiném provedení nemyslitelná. Za drobný nedostatek by možná šla považovat jistá epizodičnost vedlejších postav, kterých je opravdu hodně a po svých pěti minutách slávy se většinou z děje úplně vytratí. V předloze jich je ale ještě daleko víc.) (12.05.2008)

Výborný seriál, ktorý mal mať cca 65 častí a bol by u mňa na 5*. Niekedy okolo 62. - 64. dielu začali také časti o ničom (a medzičasom tam boli tiež tie špeciálne časti, ktoré boli dosť "suché"). Na konci prudké zlepšenie. Celkovo super. Go ma začalo trocha zaujímať a takto som prenikla aspoň troška hlbšie do jeho podstaty (Go Go Igo na záver každého dielu) a príbeh bol tiež dobre vystavaný. Fakt som mala rada Saia :D. Veľmi príjemne ma prekvapil Hikaru No Go Special, ktorý bol pokračovaním celého seriálu. Keďže tu nie je možnosť to samostatne ohodnotiť, pridávam * pre Hikaru No Go :). Dej začína tam, kde seriál skončil. Ide o kvalifikáciu do North Star Cup -> trojturnaj pro hráčov do 18 rokov (včetne) medzi Kóreou, Japonskom a Čínou. Ide o to, že v Japonsku je viac kandidátov, ktorí by mohli ísť, takže sa musia navzájom vyradiť. Fakt ma prekvapil Ochi a jeho reakcia. To som nečakala (od neho). (15.04.2009)

Samotná zápletka o tom, ako chlapec zakopne o dosku, v ktorej je zhodou okolností uväznený duch, ktorý sa kedysi doslova obetoval pre akúsi neznámu doskovú hru a tento duch sa začne chlapcovi zjavovať, len aby si tú hru znovu po niekoľkých stovkách rokov znovu zahral, je pre mňa absolútne lákavá a tak nejak som čakal, že ma bude baviť. Čo som už však veľmi nečakal je to, že sa z nej nakoniec stane jedno z najlepších anime, aké som kedy videl. A taktiež som ani nečakal, že kvôli tomu jedného dňa na internete začnem študovať príučky Go (respektíve akejsi neznámej doskovej hry, o ktorú som nikdy predtým ani nezakopol). Na písanie akýchsi dlhých odborných recenzií zrovna nemám dostatok chutí ani síl, preto sa pokúsim aspoň v stručnosti vyjadriť, ako veľmi sa mi to páčilo. V prvom rade pre mňa bolo nesmierne osviežujúce vidieť konečne seriál, v ktorom má každá postava svoje miesto, plnú hodnotu a psychologickú hĺbku, kedy dokážete perfektne súcitiť aj s niekým, koho ste prvýkrát videli len pred desiatimi minútami (stalo sa vám niekedy, že ste pozerali seriál, v ktorom proti sebe stálo 10 súťažiacich a každému ste priali, aby vyhral?). V súvislosti s postavami fungujú aj veci ako priateľstvá, výzvy, ciele, sny, prekážky a rivalita, čo sú vlastne najzákladnejšími prvkami seriálu - a fungujú inšpiratívne dokonalo. V druhom rade si ma získala tá neopísateľná atmosféra, ktorá vás pohltí už v prvej epizóde a nepustí ani po tej poslednej. V neposlednom rade nesmiem zabudnúť ani na animáciu, najmä teda kvôli istému faktoru. Seriál sleduje postavy po dobu troch rokov, teda konkrétne od šiestej triedy po deviatu. Väčšinu času to možno ani nepostrehneme, no keď sa dostaneme ku koncu a spätne sa pozrieme na niektoré flashbacky, je pozoruhodné, ako tie postavy vyrástli spolu s animáciou. Nehovoriac o všetkých tých svetlách, tieňoch, zmenách pozadia a uhloch kamery počas samotných súbojov - animácia je prosto vynikajúca. A veľmi dobrá je aj hudba, ktorá z nemalej časti stojí na budovaní napätia a posilňovaní intenzívnych pocitov z hier a vzťahov medzi postavami. Skrátka je to najlepšie strávených 28 hodín pozerania pri nejakom seriáli za posledný rok. Komentár pokračuje tu. (27.09.2022)