Posedlost Ayn Randové

Mirren jsme takhle viděli už x krát. Peter Fonda skvělý. Stejně úžasná Julie Deply, která do podivného filmu televizního střihu vnesla příjemné teplo, bohužel smutné, v roli dívky, jejíž životní roli bych tedy nechtěla ani za nic. Eric Stoltz je vizuálně hnusný chlap, v roli magnetu na ženy neměl co pohledávat. Nejen že je obřidlivý, ale navrch i nesympatický, prostý charismatu, čili toto jsem nepochopila. Film je to divný. Má nás obeznámit se slavnou filosofkou, která pohnula myslí světa svým rozpracovaným objektivismem, na kterém by možná zas až tolik výstředního nebylo, neboť mozek by vládnout měl, nicméně v tomto počinu jsem se dívala na sebestřednou, arogantní, dominantní, manipulativní, bezohlednou, hysterickou, mstivou, hádavou štěknu, která pro své rozmary v klidu zlikviduje, dle její terminologie "slabšího jedince", který je vůči ní uctivý a slušný. Zničí mu život, přičemž mu ze svého piedestalu ani neudělí stejně férový prostor. Zůstat v tomto je čistý masochismus, regulérní lidské ponížení a tohle všechno ona označuje za učení. Tak nevím. Uznávám spíše učení, která podobné manýry člověka dokáží zmírnit nebo dobře, pokud to vyhovuje oběma, prosím. Ale na tento film v této formě se tedy dobře koukat nedalo. (28.10.2020)

Typická ukázka toho, že přes veškeré intelektuální tlachání o smyslu žití se všechno točí v kruhu a je o tomtéž. Vztahy. Když se do toho člověk zamotá pořádně, ztratí pojem reality a může na to dojet. Když se drží zpátky, tak zase nic neužije. Výborně zpracovaná psychologie postav. Mnoho věcí řečených i naznačených mimo hlavní děj, či úmyslně upozaděných zanechá brouka v hlavě. Ve své době asi převratné, ale i dnes velmi podnětné...90% (05.09.2011)

Škoda neživotné jednorozměrnosti, do níž byly z reálných předobrazů zredukovány obě hlavní postavy – studeně racionální Ayn a nanicovatý floutek Nathaniel. Lidmi tohoto typu by těžko bylo možné nechat se fascinovat tak, jak to předvádějí jejich filmoví partneři. Škoda různých řemeslných nešikovností (zbytečné dramatické přeostřování, tu a tam prapodivný televizněinscenační střih). Nicméně: téma "(falešný) altruismus versus seberealizace a její hranice s čirým sobectvím" je nakonec nahozeno velice inspirativně; na to, jak jednoduše až povrchně jsou načrtnuty charaktery, vztahy a děje, tenhle filmeček ponouká k překvapivě hlubokému myšlenkovému ponoru s dlouhým dojezdem. Plus moc pěkná milesdavisovská muzika plus krásně využitý Peter Fonda (neříkám krásně hrající, on toho nikdy moc nenahrál, ale oblečte ho do dobře padnoucího baloňáku, postavte ho do záběru s malířskou paletou nebo sklenicí bourbonu a on tím svým nepřítomným jinosvětským kukučem – takhle jsem si odjakživa představoval elfy, kdepak agent Smith se špičatýma ušima! – dodá jakékoli scéně instantní hloubku). (18.04.2013)

Film trpí tradičním neduhem amerického životopisného filmu: přízemní kronikářskou popisností. Když už je přinucen dodržovat fakta, ulpívá na nich s až hlemýždí přilnavostí a důkladností vnějškové reprodukce nahrazuje hlubší vhled do duše, psychiky, podstaty zobrazovaných událostí či pojednávaných osobností. Velké plátno se tak stává lépe či hůře zvládnutým plakátem, který více oznamuje a nabízí, než skutečně dává a opravdu obohacuje. Na druhou stranu výkon ruskoanglické herecké hvězdy v nejlepším slova smyslu Helen Mirren (Jeleny Mironovy) je mimořádný; její hrdinka je především vyprahlou, lidsky nešťastnou a vlastním životem nenaplněnou ženou, která vlastní nepotlačitelný žal a zoufalství destruktivně přenáší do svého lidského okolí. Standardní jsou i další herecké výkony. O objektivismu jako filozofickém směru se ve filmu z důvodů, které jsem naznačil, příliš nedovíme. Otázka, zda Mirrenino pojetí je nosné a verifikovatelné pro skutečný život této Rusky, zůstává nezodpovězena. A konstatované zmatení filmového diváka neuzavřeno a neuspokojeno. (09.12.2011)

Príbeh známej americkej filozofky ruského pôvodu, zastávajúcej pozície vypätého egoizmu, antikolektivizmu, kapitalizmu a antialtruizmu, jej utiahnutého manžela, a páriku nadšených obdivovateľov. Zaujal svojím dejom, presvedčivým obsadením a výkonmi najmä hlavnej hrdinky v podaní Helen Mirrenovej - na zahodenie nebol ani Peter Fonda v úlohe manžela navonok sa starajúceho len o svoje kvietky, fajku a kľud v kresielku. Obdiv mladého psychológa k myšlienkam a dielu ženy o 25 rokov staršej sa častým stretávaním postupne mení na milenecký vzťah s vopred vyžiadaným súhlasom partnerov oboch milencov. Príbeh sa mi už menej páčil spracovaním - až veľmi tradičným, ba priam televíznym. (02.08.2004)