X-Men: Poslední vzdor

No tak Ratner me mile prekvapil, ale az zas takova bomba to neni. Akce je naprosto bombasticka s vynikajicima trikama (az misty na most a na mutanta s usekavanejma rukama), takovou rezbu uz sem dlouho nevidel, ale to je vse. Ratner z latky rozhodne moh vytezit vic (treba z rezby na mostu nakonec nic neni), ale udelal jen komiksovej film s vybornejma scenama, ale ne nic vic, jako to dovedl Singer. Clovek, pokud uz nezna postavy z minuleho dilu, tak se tu o nich nic noveho nedozvi. Zadna poradna zapletka nebo vysvetlovani dalsich tajemstvi okolo Wolverina, jen jednoduche rozliseni na hodne a zle mutanty. Sice tu je spousta novejch mutantu, ale vetsina z nich se ani poradne nepredvede a fungujou jen jako anonymni armada a tech par novejch dulezitejsich zname jen jmenem a udelaj jen jednu nebo dve akce a par mutantu je vylozene zklamani (Angel). Navic par scen je predvidatelnejch a par scen je jak vykradenejch z jinyho filmu a jsou tu i chyby z nepozornosti (Wolverinovo triko). Ratner zkratka vypravi film po svem a na to, ze existujou nejake dva predesle dily, kasle. Ale aspon to dela mega efektivne a mega cool, takze jsem se vubec nenudil a uzival si perfektni akci doplnenou o perfektni hudbu. Myslim, ze Ratner to v ramci svejch moznosti zvlad dobre a ackoliv je to slabsi nez oba dily od Singera, stejne musim dat 5*. (26.05.2006)

Ako hollywoodska eye-candy zábava pre mladé publikum bez chyby, ako pokračovanie Singerovych X-Men 2 ale smutné. Brett Ratner je nadšenecký filmár, fanúšik do pekných obrázkov, efektov a filmových hrdinov, no na zmysluplnosť látky, ktorú pred ním načrtol Bryan Singer, je príliš povrchný a detský. Postava Juggernauta (Vinnie Jones) a občasné logické prešľapy akoby vypadli z hernej adaptácie Paula W.S. Andersona a film má skôr než k svojim predchodcom, bližšie k Fantastic Four. V mojich sedemnástich, kedy som zbožňoval Commando lebo sa v ňom "neustále niečo dialo", by som mal X-Men: The Last Stand najradšej z celej série. P.S.: Keby Singer ich nadupaný scenár doplnil o "svoje veci" a sám si ich natočil s vážnejšou tvárou a striedmou stopážou 120 min, mohlo ísť naozaj o najlepší diel série. (23.05.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)

Naprosto jiný přístup k látce, více rodinný a značně odosobněnější. Ratner umí natočit efektní souboj i dechberoucí finále (Wolverinův výstup k Phoenix je boží), ale dělá mu problém ukočírovat běžné dialogy (když se Kitty Pryde zeptá Xaviera, jak to myslel Einstein s evolucí, bylo mi do breku) i prakticky veškeré srdceryvné scény (bez spoileru to moc ilustrovat nelze). Pár věcí má příjemně oldschoolový nádech - je poznat, na čem Ratner vyrůstal -, na druhou stranu jsou tu velmi rušivé triky a jedna rádobyepická scéna, u které jsem se musel nahlas smát. Nicméně, stále jsou to staří dobří známí se svými problémy z minulých dílů, je příjemné s nimi tu hodinku a půl pobýt a rozhodně neztratíte chuť se za nimi podívat v nějakém pozdějším spin-offu. Ratner není loser a přináší do hry spoustu nových prvků (levelování postav je cool) a některé staré samozřejmě odnáší. Že to nebude v Singerově stylu bylo jasné už od začátku, ostatně od Mostowa taky asi nikdo nečekal, že to bude nový Cameron. V tomto směru sleduje X3 prakticky stejný evoluční vývoj jako Terminátor 2 vs. Terminátor 3. To znamená, že to rozhodně není žádná tragédie (naopak, naprosto poctivý letní blockbuster), ale pozvolna z toho vyprchala ona omamná mytologie. 70%. (12.05.2006)

Ve "velkolepém" finále Ratner podkopává vše, co Singer v předchozích dvou dílech tak pečlivě budoval. Některé postavy doslova smazává (Profesor X, Scott, Mystique), některé násilně a s ohledem na předešlé nesmyslně vrací a mění (Jean) a některé hrubě nevyužívá (Warren, Rogue). Pak k tomu přidejme několik nelogičností (banální osvobození Mystique, postava Josefa Sommera je jednou prezident, podruhé ministr) a uměle napasovaných dílčích zápletek (večerní bruslovačka Bobbyho a Kitty a následný odchod Rogue ze školy, dvojí konfrontace Logana a Jean) a megapaskvil je na světě. Každopádně je vidět, co si po Budoucí minulosti Singer o tomhle Ratnerově veledíle myslí. (13.06.2015)