Jak se krotí krokodýli

Šum svistu podle Poleďákové. Btw Ingrid Timková tímto ode mne dostává titul Miss suché tričko. Když chodila bez horního dílu svého spodního prádla prakticky v celém snímku Návrat ztraceného ráje (1999) - což bylo vlivem chladna velmi zřetelné, říkal jsem si, že to asi tak chtěl třeba rejža kvůli tý lásce co tam vznikala... Jelikož se to zde četně opakovalo a Poledňákovou z toho neviním je ocenění zcela na místě. Poledňákové dávám jednu spálenou jitrnici vřeštící Holubové za snahu vystoupit ze stínu svých slavnějších snímků. U některých scén některých snímků bohužel dojde k takovému otřesu diváka, že se mu ta hrůzná místa vpálí do paměti a tam jej straší a straší... Tady to byla očima koulející Naďa Konvalinková s majákem na hlavě... Brrrr * (26.08.2012)

Pravděpodobně to měl být zábavný film, ale nikoli někde, nýbrž prakticky všude nastala chyba. Pitomý děj se snoubí s chaotickou prací patrně zdrogovaného střihače, rádoby veselé scény zaujmou vysokým stupněm trapnosti a uvěřitolnost čehokoli je pouhým snem paní režisérky. Navíc nesmyslné chování postav nasvědčuje tomu, že se mimozemšťané usídlili při natáčení na place a v nestřežených chvílích upapávali všem přítomným části mozku. Svým milovaným nepřátelům však musím tento snímek samozřejmě vřele doporučit jako kouzelné zakončení nevšedního dne. (23.09.2009)

Asi bych se měla v rámci spravedlnosti a lásky k Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny zamyslet nad tím, jestli na Krokodýlech není přece jen něco dobrého. Ale upřímně řečeno nemám náladu hledat v kupě hnoje minivalounek zlata, který tam navíc vůbec nemusí být. Marii Poledňákové se podařilo vstoupit do jedné řeky dvakrát díky zmíněným dvěma filmům, takže je zřejmě nakonec logické, že třetí pokus skončil utonutím. Etzlerovi a Timkové se zoufale nedostává chemie, která tak skvěle fungovala mezi Němcem a Preissovou, hudba je vlezlá jako jehovisté u dveří a příšerná, že se to vzpírá jakémukoli popisu (ten, kdo zavraždí Dana Nekonečného, pokud možno pomalu a brutálně, u mě má panáka), a dětští herci mi vnukávali myšlenku, že Herodes byl vlastně docela sympaťák. Kdyby aspoň byli potichu, ale většinu času byl ten film tak hystericky uřvaný, že jsem byla nucena utlumit si smysly rumunskou kořalkou, českým pivem a hlasitou konverzací se spolutrpícími, protože jinak se tomu v autobuse na cestě z dovolené prostě uniknout nedalo. Kocovina sice byla slušná, ale zdaleka ne taková, jako kdybych se na to donutila soustředit až do konce. (27.08.2007)

Tak v první řadě je to o ničem. Mělo to vůbec zápletku? Ale tak, čert to vem. Ono kdyby to bylo alespoň vtipné, tak bych klidně dal víc. Ale tohle bylo hodně špatné herecky (většina hrajících jsou prostě neherci), ale i režijně (rozhodně zatím to nejhorší , co jsem od Poledňákové viděl - a těžko se tomu věří, protože má na svědomí TAK výborné rodinné filmy!). Avšak vůbec největší přeslap byl Nekonečný / Vojtek, což bylo opravdu praštěný a ty hudební vsuvky mě doslova iritovaly. A pár prvoplánovitých vtipů nebo sentiment s Davídkem to opravdu nezachrání... (16.03.2011)

Paní Poledňáková se snažila navázat na své dřívější úspěšné komedie, ale bohužel tato se jí moc nepodařila. Především tu bylo pomálu vtipných momentů, místo kterých se spíše řešily vztahy a jak už to tak bývá, tak vztahy se bortí a k siestě je tudíž hodně daleko. Proč se v dnešní době nemůže natočit rodinný film, kde by bylo jen opravdu málo toho špatného a převažovalo jen to dobré? (28.07.2013)