V jako Vendeta

Problémem filmového zpracování Mooreova komiksu není to, že je příběh zasazen z Británie 80. let do Ameriky současnosti, ale v myšlenkovém posunu, kdy se z jednoznačně anarchistického teroristy stal v podstatě "pouhý" liberál. Proto mám radši filmové Watchmen, prostě proto, že se více drží originálu. Proč měnit něco, co funguje. (07.08.2010)

,,Jediným verdiktem je vězte vendeta, vykonaná votivně, ne bez vášně, její význam váhy vítězství jednou vychýlí na stranu všech věrných. Věru vodopád verbální výmluvnosti vytryskl velmi, tudíž jen dodám.....“ Máte dvě možnosti. Buď dialogy jako od Shakespearea přijmete a zařadíte do dějové linie nebo vás budou nudit, protože očekáváte akční scény, kterých je poskrovnu, ale za to jsou natočeny bravurně. To hlavní, oč tu kráčí je (kromě pomsty samozřejmě) IDEA. Nemůžete se jí dotknout,obejmout, nekrvácí, necítí bolest, ale hlavně ONA vede k věznění a zabíjení, tedy k smrti.S myšlenkami typu ,,lidé by se neměli bát své vlády, to vláda by se měla bát lidí“ se lidem můžou (a měli by se) vybavit zážitky na časy nedávno minulé, kdy moc byla v rukách několika jedinců. Spousta podobenství a filosofie, ve kterém hledáte (jako kdysi) skryté indicie a podtexty. V době, kdy si všichni myslí, že největším neduhem společnosti je rasismus, nám může připadat téma totality přežité. Jen by mě zajímalo, jak toto dílo přijala mládež ,,na západě“. Zřejmě jako anarchii. (27.11.2006)

Přestože vizuál útočí na nejvyšší mety a myšlenka mi je sympatická, nefunguje Vendeta jinak než jako komiksárna na efekt. Už těsně po skončení totiž všechny silnější momenty z hlavy vyprchávají a s několikaletým odstupem se mi vybaví jen totalitně-britská atmosféra a jako vždy úžasná Natalie. Promarněná šance, jaké je obzvlášť škoda. Těch potenciálně silných podnětů bylo totiž neskutečně moc. (07.05.2006)

Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu. (24.09.2006)

Žádný jiný komiks ve mě v posledních letech nepodnítil tolik myšlenek a takovou touhu diskutovat. I přes tento fakt a perfektní herecké výkony se však očekávaný feeling nekoná. Neuvěřitelně mizerná expozice nedá ani omylem pocítit totalitní Londýn a tak do oholení hlavy se atmosféra rovná téměř nule. Od té chvíle, kdy Portman projde svou „očistou“, dostává film grády a konečně je cítit beznaděj, odhodlání i bezmoc. Ale čekat na to tak dlouho u filmu, který na tom defakto staví, to se prostě neodpouští (30.04.2006)